Obr.1: foto: Radek Kalhous, MF DNES

Hlídač, který zastřelil zloděje, je na svobodě. Soud odmítl uvalit vazbu. Soud odmítl policejní žádost o uvalení vazby na střelce ze skládky ve Zdechovicích na Pardubicku. Čtyřicetiletý hlídač je stíhán za smrtelné ublížení na zdraví. V úterý vystřelil na zloděje, který přišel s kumpány vybírat cenné kovy.

"Muž je na svobodě, vyšetřování případu samozřejmě pokračuje," řekla MF DNES krajská policejní mluvčí Markéta Janovská. Za uvedený trestný čin hrozí až 16 let vězení. ... více v článku iDNES.cz

Vlastnit palnou zbraň na ochranu života, zdraví a majetku svého i ostatních považuji po vzoru Ameriky za základní občanské právo. Policie přijede vždy až v okamžiku, kdy ji v lepším případě někdo zavolá, že se něco stalo. Už i obyčejní zloději barevných kovů na cizím pozemku jsou stále drzejší, brutálnější a bez respektu k těm, kteří cizí majetek chrání.

Před časem přišel v České republice Radek John s nápadem, že od příštího roku zavede povinné psychotesty pro žadatele o zbrojní oprávnění (komentoval jsem dříve zde v článku s názvem „Radku Johne, co takhle psychotesty pro všechny občany a každý rok?“). K tomu pokušení došel jako politik přesto, že jako novinář investigativního pořadu byl k takovým nápadům, které se čas od času v hlavách politiků zrodily, skeptický. Po incidentu v Bratislavě napadlo slovenského ministra vnitra zavést psychotesty pravidelně a zcela zrušit držení některých druhů zbraní i pro sportovní, nebo sběratelské účely. Místo toho, aby se v případě incidentů se střelnou zbraní politici zajímali o důvody „proč se tak v současné společnosti děje“, vždy sáhnou po nejjednodušším a snadném řešení dalšího omezení práv občanů ve stylu „je potřeba omezit, nebo zakázat“. Tento postoj mě nenechává chladným, neboť jsem sám držitelem oprávnění k držení a nošení palných zbraní, čehož využívám v souladu s doposud platnou legislativou do té míry, že jsem zbraň již několikrát na ochranu jiných použil, nikdy nic trestného nespáchal, a v jednom případě pomohl následně i u soudu svým svědectvím potrestat násilníka, který s nožem v ruce pořezal neznámou ženu. V tomto případě jsem dokonce musel na polici volat dvakrát, neboť při prvním zavolání na tísňovou linku zřejmě považovali nahlášený útok pachatele za ne zcela závažný a nespěchali. Asi jim volá každou chvíli někdo. Teprve druhé zavolání, ve kterém jsem oznámil, že na místě incidentu mám legálně drženou zbraň, kterou, budu-li muset, skutečně proti útočníkovi při pokračování útoku použiju, přijeli během dvou minut čtyři zásahové vozy.

Obr.2: ilustrační foto, Autor: ČTK

O tomto tématu se píše těžko. Nikoli z toho důvodu, že bych nebyl přesvědčený o správnosti svých postojů a úcty k životu svému i ostatních, ale proto, že lidé, kteří měli tu kliku a s násilím se osobně nesetkali, považují držení palné zbraně v rukou občanů za nebezpečné a nežádoucí. Jelikož se o tuto problematiku zajímám dlouhé roky, mohu s čistým svědomím říct, že každý, s kým jsem se potkal po tom, kdy se stal on, nebo jeho rodinný příslušník, obětí násilného trestného činu, měl pak k držení zbraní zcela jiný postoj. Většinu jsem za čas potkal na střelnici. Od doby, kdy například v Británii zakázali lidem zbraně, stoupá tam kriminalita. V České republice páchá trestný čin s legální zbraní jen 0,025% jejich držitelů. Přes 330.000 českých držitelů oprávnění je netrestaných a bezúhonných. To nemá obdoby v žádné jiné skupině občanů.

Pocit bezmoci je jedním z nejhorších, které může člověk na světě mít. U pocitu bezmoci v oblasti násilí to platí dvojnásob. Možnost bránit se násilí všemi dostupnými prostředky považuji za jedno ze základních občanských práv. Jsem zastáncem teze, že útočník musí převzít veškerou odpovědnost za to, co se stane po započetí páchání jakéhokoli útoku proti životu, zdraví, nebo majetku. Pro mnohé bude následující věta znít možná nepřijatelně, nicméně i o jejím významu jsem přesvědčen: Nikoli další omezování, ale naopak uvolnění držení legálních zbraní výrazně zvedne sebevědomí občanů a rapidně sníží kriminalitu.

A psychotesty? To by je spíše mohli mít všichni řidiči, revizoři, exekutoři, nevynechal bych ani politiky. U těch zejména by se hodily jako součást zákonných podmínek pro kandidaturu ve volbách. Ale teď vážně. Když už hovoříme o psychologii, pak její význam v oblasti držení a nošení zbraní vidím zcela někde jinde. Nikoli v další součásti perzekuce spořádaných občanů, ale v oblasti prevence a posílení sebedůvěry každého, kdo zbraň má. Není problémem zbraň mít, ale správně vyhodnotit situaci a použít ji. Čím více lidí se zdravou sebedůvěrou a schopností postarat se za svoje peníze sám o sebe bez podpory státu bude Česká republika mít, tím méně si zločinci troufnou a policie bude mít méně práce.

Je jistě řada lidí, která nemá ráda zbraně. Většině občanů se osobně také pravděpodobně v životě nestal takový případ, že jim šlo o život, nebo zdraví. Je dost možné, že se domníváte, že každý konflikt, jehož jste nebyli původcem, lze řešit smírně a domluvou. Možná jste také zastánci toho, že je lepší si nechat dát jednu železnou tyčí a dělat, že jste mrtví, nebo prostě odevzdat tašku, když ji někdo chce. Možná je Vám zcela jedno, že v té tašce zrovna nesete obyčejný přívěšek na klíče, který Vám, kromě vzpomínek, po někom zbyl jako poslední věc na světě, nebo tam máte cokoli jiného, co byste do té doby z ruky nikomu nepůčili, natož dali. Je jedno co. Je to Vaše. Pokud patříte do této skupiny lidí, pak Vás naléhavě prosím, uvědomte si, že jsou i lidé, kteří to vidí jinak. Tací, kteří se nechtějí před násilím potupně sklonit, protože mají svou důstojnost. Neberte jim díky oprávněnému pohledu na svět jejich právo na obranu. Mimochodem, zničená sebeúcta a důstojnost člověka je nakonec téměř u všech násilných trestných činů tím, co v člověku přetrvá jako pocit zcela neoprávněné křivdy až do smrti.

Jak jsem již psal, možnost bránit se násilí všemi dostupnými prostředky považuji za jedno ze základních občanských práv. Stejně tak jsem přesvědčen o tom, že právo a podmínky jeho užití musí stát na straně lidí, kteří zločincem nejsou. Stěžovat jim využití práva na obranu považuji téměř za protiústavní. Má snad zločinec povinné psychotesty před tím, než jde páchat trestnou činnost? Potřebuje nějaké znalostí testy pro manipulaci se zbraní, nebo znalosti minima první pomoci? Nic z toho. I tu nelegální zbraň si sežene daleko snáz, než legální. Tak proč perzekuovat občany za to, že chtějí mít zcela oprávněně rovnocenné postavení v případě, že se takovému zločinci chtějí bránit?

Existuje stále ještě dost lidí, pro které heslo „Raději zemřít ve stoje, než-li žít na kolenou" znamená životní postoj. Neberte jim ho a buďte rádi, že naše národy takové lidi ještě mají. A mimochodem, tato věta platí ve všech oblastech našich životů...

Převzato: blog.iDNES.cz Františka Matějky

O autorovi:

Občan České republiky, nikoli Evropské unie. Manžel, táta tří synů a zakládající člen Strany svobodných občanů. Píšu každý den většinou o tématech, ke kterým korektní média mlčí přesto, že lidé o nich živě diskutují. Dávám jim tedy k tomu příležitost i pod mými články. Při jejich čtení mějte, prosím, vždy na paměti tuto větu:

„Je to blog, na kterém autor prezentuje výhradně své osobní komentáře, názory a postoje.“

Romové kradli na cizím pozemku. Jeden mrtvý. A policie? Neskutečné!

Korektní média o příslušnosti k etnické menšině mlčí. Jediné místo, kdo to naspali naplno, byl server idnes.cz. Ale to není to nejdůležitější. Daleko horší jsou české zákony a to, co se stalo potom.

Na oplocené skládce komunálního odpadu u Zdechovic na Pardubicku včera kolem půl čtvrté odpoledne zastřelil hlídač jednoho z mužů, kteří se opakovaně snažili krást cizí majetek na cizím pozemku. Starosta Zdechovic, pan Robert Chutic, prohlásil, že krádeže na skládce nejsou ničím neobvyklým. „Krade se tam často, kabely, kovy a podobné věci.“ Podle mluvčí policie Janovské došlo mezi skupinou zlodějů a hlídačem k potyčce, při které hlídač následně použil legálně drženou palnou zbraň, zasáhl jednoho ze zlodějů do břicha a ten na následky zranění na místě zemřel. Pro policii navíc členové skupiny zlodějů nejsou žádnou neznámou. Podobné krádeže s nimi řešili opakovaně. Hlídač ihned po incidentu volal na polici, aby skutek na místě oznámil.

Scénář je jasný. Skupina zlodějů opakovaně vnikne na soukromý oplocený pozemek s cílem krást cizí majetek. Při potyčce s ostrahou jeden z nich zemře. Ve skutečně svobodném státě, kde právo na ochranu života, zdraví a majetku, je právem skutečným, nikoli jen na papíře, je to zcela normální a legitimní postup. Dokonce bych řekl že nadmíru žádoucí. Ale u nás? Neuvěřitelné. Čtěte oficiální prohlášení policejní mluvčí Markéty Janovské: „Zadrželi jsme hlídače, ostatní muži jsou na policii dobrovolně a po výslechu půjdou domů.“

Co to znamená? No že hlídač, který použil legálně drženou palnou zbraň na ochranu svého života, zdraví a majetku proti skupině zlodějů na cizím pozemku, má teď problém. A zbylí zloději? Ti šli s policií dobrovolně a po výslechu půjdou domů!

Jestli takový model práce státu budu moci jednou ovlivnit, pak věta z úst každého mluvčího Policie České republiky bude znít takto: „Zadrželi jsme všechny zbylé členy skupiny zlodějů a čekají v zadržovací vazbě na další úkony. Hlídač je na policii dobrovolně a po výslechu půjde domů.“

Tento případ budu pečlivě sledovat a jsem připraven na osobní účinnou pomoc hlídači, který dělal svou práci. I kdybych mu měl poskytnout ty nejlepší právníky a zaplatit je.

Převzato od stejného autora!