Počítačová hra SIMS

Počítačová hra SIMS je rozšířená po celém světě. Hráči se v ní mohou vtělit do nejrůznějších sociálních rolí a zkoušejí, jak se v nich člověk může chovat. Počítač před ně staví výzvy ve formě společenských konfliktů a pokud se zachovají správně, odměňuje je.

Na velmi podobném principu je založena i hra, kterou si objednala americká armáda od University of Texas.
Jedná se o 3D simulaci odehrávající se v Iráku a Afghánistánu. Vojáci v ní hrají sami sebe. V digitálních prostředích se setkávají s konfliktními situacemi, ke kterým dochází i reálně, a pokoušejí se s nimi vypořádat.

Umělé konflikty s umělými nepřáteli!

Na projektu se pracovalo tři roky a využívá sociologické data, která univerzitě poskytla přímo armáda. Úkolem hry je vstoupit do vesnice, poznat její sociální strukturu a pak ve spolupráci s vesničany plnit úkoly, které budou ku prospěchu jak jim, tak armádě Spojených států. Když si virtuální vesničané vojáky neoblíbí, začnou je pomlouvat a intrikovat proti nim. Mají různé charakterové vlastnosti i vliv na chod vesnice, takže s každým se vyjednává trošku jinak.

Postavy, na které vojáci ve hře narazí, dokáží vyjadřovat čtyři základní emoce – vztek, strach, vlídnost a neutralitu. Může mít podobný projekt úspěch? Experti o tom zatím pochybují, škála emocí je příliš plochá a postavy jsou tedy nevěrohodné. Sporný je především záměr cvičit sociální dovednosti na programech. Místo, aby se vojáci dostali do kontaktu se živými lidmi, budou jen trávit čím dál více času před obrazovkami počítačů. A každý, kdo někdy hrál nějakou počítačovou hru, ví, že se vždy dá nějak obejít – na rozdíl od opravdového života…

Tn.cz