„Příští rok se mezi námi zřejmě i zajiskří,“ tuší šestý muž mezi jednotlivci na šampionátu starého kontinentu, jehož konkurent trumfl stříbrem.

Začíná už mezi vámi přituhovat?
Ano, čekal jsem od Davida více tolerantnosti. Je mladší, takže jsem si myslel, že si místo zkusí vybojovat v budoucnu. Na druhou stranu jej lehce chápu. Je to olympijský vítěz a neměl by šanci obhajovat. Čekal jsem od něj kamarádštější přístup, protože jsem se o jednu pozici zasloužil a není zrovna lehké ji získat.

Nemůže rivalita nabourat tým?
Nesmíme si ji připouštět. Jsme jeden tým, který máme opravdu silný, a když se rozpadne, víte, jak to dopadá. Za měsíc budeme střílet v Bělehradě na mistrovství světa na stejné střelnici. Doufám, že zůstaneme pospolu a zatím nebudeme nic řešit.

Ale bude hodně bolet, když jednomu z vás tří zůstane černý Petr?
Bude hodně smutné, až jeden z nás tří vypadne. Je to ale sport a nedá se nic dělat. Davidovi už jsem olympiádu v roce 1995 v Sydney vystřílel. Tehdy jsem se zasloužil o dvě místa v trapu i v double trapu, takže na druhou nominaci jel on a začal olympijskou kariéru. Jestli mu nyní daruji i své druhé místo, bude to na pováženou. Určitě se mezi námi příští rok zajiskří. Poté uvidíme, jestli budu dál pokračovat a co budu dělat.

V družstvech jste se na posledním evropském šampionátu opět podílel na fantastické zlaté medaili. Jaký z ní máte pocit?
Smíšený. Znamená pro nás sice vynikající úspěch, protože jsme obhájili loňský titul mistra Evropy, ale finále v jednotlivcích mohlo být lepší kvůli souboji s Davidem Kosteleckým o Londýn. Proto je špatné, že skončil přede mnou. Mrzí mě to, protože jsem měl určitě na víc.

Co si vyčítáte?
Udělal jsem dvě chyby a myslel jsem, že je boj ztracený. Ale poté začali chybovat i ostatní. Dostal jsem se na medailové pozice, ale udělal jsem další dvojchybu. Trochu za to mohla ale televize, protože jsem vyfasoval nejhorší místo do finále. Nyní je totiž nové pravidlo, že poslední musí dvacet sekund čekat na kameramany, aby stihli zaujmout své pozice a snímat všechny borce. Ale je to nešťastné. Dosud televizní kamery odnesl každý střelec na jedničce. I tyhle podmínky proto mohly hrát roli, ale člověk se s nimi musí poprat, což jsem nezvládl.

Vnímají vás soupeři z Ruska, Itálie a dalších států už jako jednu ze střeleckých velmocí?
Myslím, že ano. Dva roky po sobě jsme pokořili Italy, což byla velká velmoc, na kterou jsme se vždy dívali nahoru. Porazil jsem nejlepšího z nich Giovanniho Pelliela, kterého jsem si hlídal, a trefil o holuba méně. Jsme vzájemní rivalové. Hodně mi to pomohlo, protože střílel výborně a já ještě lépe.

Jak vám respekt dávají najevo?
Spíše prostřednictvím recese a legrace. Nic brutálního. Pošťuchujeme se očima, děláme na sebe různá gesta. Ale vše v mezích tolerance a při střílení jsme naprosto v klidu a navzájem se nevyrušujeme.

Za měsíc vás čeká opět v Bělehradě mistrovství světa. Je reálné dosáhnout na stejnou metu?
Bude to velmi těžké. Na světovém poháru jsem získal olympijské místo, což byl vrchol. Nyní jsem skončil na 125 terčích a zopakovat takové numero nebude nic lehkého. Bude tam bojovat dalších dvacet borců i z Austrálie a Číny. Máme nyní týden volno a po neděli máme na programu kontrolní závod na největším podniku u nás při mistrovství České republiky. Pak ještě vyladíme formu a 1. září odlétáme do Bělehradu.