Obr.1: Davidova věž, symbol jeruzalémského maratonu

Tisíce závodníků na trati a stovky příslušníků ozbrojených sil podél ní. Usměvaví, milí, ale pozorní a se samopaly v rukou. Premiéra jeruzalémského maratonu byla poznamenána atmosférou nejistoty, která se nad hlavním městem Izraele vznáší.

Zdroj : xman.idnes.cz

Přiznávám. Když se ke mně ta nabídka donesla, chvíli jsem váhal. Jeruzalém, hm. Tam se vždycky střílelo a vůbec tam byla horká půda. Fakt jsem se nerozhodl hned. Nakonec, ale zvědavost zvítězila. Každá sranda přece něco stojí, ne? A hlavně, člověku se nestane moc často, aby byl u narození nového městského maratonu.

Zvlášť když jeho kolébku hlídají davy vojáků a policistů se samopaly.

Obr.2: Zlomek arzenálu, který chránil běžce.

Dnes masakr, pozítří maraton

A rozhodně to nedělají jen pro parádu. Důkaz Jeruzalém podal hned po našem příletu. Procházeli jsme se po nejznámějším místním tržišti Mahane Yehuda Market a dýchala na nás atmosféra jednoho z nejstarších měst světa, jehož historie sahá až před čáru oddělující starý a nový letopočet. A pak to přišlo. Třaskavý zvuk, zaregistroval jsem ho jen jedním uchem, ozval se jako by mimochodem, skoro splynul s ruchem kolem.

Až po chvilce jsem si uvědomil, že hlavní ulice, ještě před pár minutami přecpaná, je najednou jako vymetená. Chodci zmizeli, slyšel jsem sanitky a vrtulníky.

Na nedaleké autobusové zastávce někdo odpálil nálož, kovové střepiny zasáhly desítky lidí. Jedna anglická turistka umřela. Bylo to dva dny před maratonem.

Pečlivě střežený závod

O to samozřejměji pak člověk na startu bral, že bylo kolem trati rozeseto tolik mužů i žen v zelených či modrých uniformách, ale i v civilu, s kulomety v rukou. Jeruzalém si prostě nemůže dovolit něco podcenit.

Mnohatisícihlavá skrumáž běžců by ostatně mohla být lákavým cílem útoku militantů. Ulice byly proto před startem prázdné a klidné. Naprosto bez aut. Ozbrojenci hlídkovali na každé křižovatce, na každém rohu. Pažby samopalů měli ohmatané, bylo znát, že jsou s nimi v dennodenním kontaktu. Jeden zásobník nasazený a připravený k použití, druhý přilepený páskou, aby se při výměně neztrácel čas. Souhlasila-li oficiální čísla, připadal na každé dva závodníky jeden člověk z ozbrojených složek, který se podílel na zajištění bezpečnosti.

To mě snad radši picněte

Člověk si ale nakonec zvykne na všechno. Zvlášť když vám dá zatraceně zabrat trať. Jeruzalémská nebyla z těch lehčích. Závodníci překonávali výškový rozdíl až sto metrů. Že závod dá sportovcům zabrat, přiznal dopředu i sám pořadatel, když kromě hlavních finančních odměn vypsal též prémii za překonání časového limitu 2 hodiny a 20 minut. Pro srovnání, například pražský maraton se běhá za 2 hodiny a několik málo minut navíc.

FOTOGALERIE Jeruzalémský běh se konal v pátek 25. března a zúčastnilo se ho na osm tisíc sportovců ze 40 zemí světa. Na samotný maraton si troufla tisícovka z nich.

Věhlasný americký běžec a trenér Bart Yasso taky neváhal vyseknout účastníkům jeruzalémského závodu poklonu: "Tohle bylo to nejtvrdší, co jsem na městských maratonech zažil." A to jich má za sebou téměř dvě stovky.

Když se tedy sunete tak těžkou tratí a máte dost práce sám se sebou, přestane vám fakt, že vás na každém kroku hlídají ozbrojenci, vadit. Dokonce vás začnou krásné, snědé holky s dlouhými vlasy a zbraní na řemenu brát za srdce. A aby dal ztrápenému tělu zapomenout na dřinu, vezme si mozek na pomoc i humor. "To snad radši, aby mě jedna taková picla, než se trápit ještě zbylých sedm kilometrů plných kopců," říkal jsem si jednu chvíli.

Obr.3: foto: René Kujan

Běh dějinami

Navzdory námaze a vysílení vám ale dojde, že v Jeruzalémě jen nezdoláváte závodní kilometry, ale běžíte historií. O mnoha místech či budovách, které tady na vlastní oči uvidíte, se můžete dočíst i v bibli. Na necelém čtverečním kilometru tady najdete nejdůležitější místa hned tří světových náboženství, judaismu, křesťanství a islámu.

Obr.4: foto: René Kujan

Na trati maratonu se běžci proplétali kolem Jeruzalémského muzea, obíhali horu Skopus, na níž sídlí Hebrejská univerzita, a trasa je zavedla i do starého města, kde probíhali známou Jaffskou či Sionskou branou.

A jak jeruzalémská maratonská premiéra dopadla? Asi by to nebyl Blízký východ, kdyby fungovalo všechno zcela do puntíku. Trocha roztěkanosti, nedůslednosti a pohodičky sem zřejmě tak nějak patří. Nejsme v Rakousku, ne?

Občas se stalo, že se trochu pomíchali běžci standardního maratonu a polovičního běhu, občas o sebe zakopávali při křížení svých tras. Nikdo z toho ale nedělal vědu. Jeruzalémský maraton byl tak trochu speciální. Běželo se v něm i o něco docela jiného než o vítězství.

Zdroj: xman.idnes.cz