Obr.1: SUŠENÍ. Biatlonová reprezentantka Veronika Vítková trénuje střelbu na sucho!

Hochfilzen (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Jako by plavec trénoval v bazénu bez vody. Jako by basketbalista piloval trojky bez míče. Takovým tréninkem je sušení biatlonistů. Cvak, cvak, cvak, ozývá se zpoza dveří hotelových pokojů. To závodníci střílejí naslepo, bez nábojů, jen tak do zdi. Aby z nich pak na střelnici v ostrém závodě byli bezchybní ostrostřelci.

Zdroj:  sport.idnes.cz

"Suchá střelba se trénuje, když neprší," vtipkoval Michal Šlesingr, lídr mužského reprezentačního týmu.

Když ale přijdete v další štaci Světového poháru v Hochfilzenu třeba na hotel norských závodníků, na chodbě uvidíte střelce ráno, v poledne, večer. Cvičí pořád dokola, pilují grif: sundat pušku ze zad, vyměnit zásobník, nabít, vystřelit, vrátit malorážku na záda.

Čeští závodníci chodí ve svém hotelu v Leogangu "sušit" do tělocvičny. Na zemi tam mají dvě khaki žíněnky s nápisem SKP, na dřevěném obložení stěn imaginární terče, střídají ležku se stojkou.

"Když cítím, že se mi střelba nedaří, snažím se sušit hodně. Jinak to trošku flákám, to přiznám," povídal Jaroslav Soukup. Ve čtvrtečním sprintu mu střelba vleže vyšla na jedničku, ze stojky ale odjížděl s dvěma chybami.

Na papír si biatlonisté namalují puntíky, pět vedle sebe, pět řad pod sebou a postupně se zmenšující velikosti jako písmenka u očaře. A pak prásk, prásk. Střelecký dril má zajistit dokonalou mušku.

"Jak dlouho? Já tím většinou strávím tak dvacet minut," prozradila Veronika Vítková, jednička ženského týmu. Pak na důkaz zarazila pažbu do ramene, zkontrolovala polohu lokte, přimhouřila oko. "V den závodu ale nemůžu sušit. Mám to ozkoušené z loňska."

"Já suchou střelbu v době závodů nepraktikuju vůbec, asi mě to nebaví," říkal Šlesingr. Pak v závodě třikrát chyboval a slíbil: "Teď bude volný den, asi budu muset. Když ale dělám chyby, pak jsou to chyby vynucené tím, že začnu o střelbě moc přemýšlet. Je to víc v hlavě než v technice, tu mám přece jen za ty roky zvládnutou."

Další vychytávkou pro čarování s flintou, kterou využívá hlavně ženská polovina českého týmu, je střelecký trenažér SCATT - hračka asi za třicet tisíc korun. "Je to malinké, takový kufřík," ukazovala Vítková.

Terče se umístí na jakýkoliv stativ, na hlaveň se připevní čidlo, které pak kabely propojí s počítačem. Software monitoruje najíždění na terč, spuštění rány, křivka je rozkreslená desetiny před výstřelem, v čas výstřelu, pak i to, kam biatlonista po výstřelu uhýbá.

"Já si ale stejně myslím, že v tréninku se závodní položka nacvičit nedá," odhadoval Šlesingr. "V závodě je na sportovce poměrně velký tlak a ne vždy se ho úplně podaří potlačit. Závodní střelbu se podle mě naučíte jen v závodech."

Za dvacítku ti vyrobím skříně, hecuje trenér biatlonistku Vítkovou!

Motivační sázka trvá. Trenér Jindřich Šikola biatlonistce Veronice Vítkové slíbil: "Když budeš do Vánoc dvakrát mezi nejlepší dvacítkou, vyrobím ti skříně." Před týdnem ve stíhačce Světového poháru v Hochfilzenu dojela česká jednička devatenáctá. Na naplnění své mise má už jen jeden pokus - sobotní stíhačku.

Veronika Vítková | foto: Biatlon.cz

Příležitost v pátečním sprintu třiadvacetileté závodnici nevyšel. Na 7,5 kilometrech třikrát chybovala a dojela na 44. místě. I tak byla nejlepší z českého tria. Mašiny, brusky i lak v dílně u Šikolů zatím čekají na svůj čas. "Musím se snažit," povídala Vítková. "Chci skříně do bytu. Vestavěné."

Možná největší odměnu ale Vítková dostala už dřív...

Jsou to dva roky, kdy posbírala úspěchy v podobě medaile na juniorském mistrovství světa, na tom seniorském pak vydřela páté místo. To je česká jednička, příští tahoun týmu, psalo se.

Jenže přišel červenec 2009, cesta na soustředění do Obertilliachu. A předčasný konec plánů a tužeb. Nadějná závodnice skončila v nemocnici, na dno ji srazil zánět mozkových blan. Deset dní ležela ve špitále, dva měsíce jí lékaři bránili trénovat. "Nemohla jsem nic, byla jsem slabá," říkala tehdy.

Dnes se zdá, že je všechno zapomenuto. "No to doufám," povídala Vítková v Hochfilzenu, už se dvěma bodovanými příčkami v kapse. "Nebo si to aspoň myslím, výsledek z minulého týdne ukázal, že zdravá jsem."

Jenže hned na úvod sezony ve Švédsku přišlo varování v podobě žaludečních problémů. "Přitom já jsem se na závody fakt těšila, protože příprava proběhla proti loňsku dobře, na lyžích jsem se cítila fajn, myslím, že jsem měla i střeleckou formu," radovala se. "Ale dopadlo to takhle, v Östersundu jsem stihla jeden trénink."

Pak naskočila do auta, trenér ji odvezl na letiště a frčela domů. Za doktory. Ti ji uklidnili: "V krvi je vidět, že jsi virózu prodělala, neměla by tě ale oslabit."

A Vítková to dokázala. V Hochfilzenu, kde se konají už druhé závody SP náhradou za zrušený podnik v Le Grand Bornand, skončila v den svých 23. narozenin třiadvacátá ve sprintu, ve stíhačce se pak vyšvihla o čtyři příčky výš.

"Tím jsem byla hodně překvapená," přiznala. "Ale věřím, že už jsem se po těch velkých problémech srovnala. V tréninku to bylo vidět, dokázala jsem objet celé soustředění, zvládla jsem, co trenér naplánoval. A nemoc z úvodu zimy? Sezona bude ještě dlouhá, všechno se dá dohnat."

Zdroj:  sport.idnes.cz