Jaké to je střílet s miminem?

Lenka: Dobré, stejné jako bez mimina, jen hlavu mám trochu jinde než dřív.
David: Samozřejmě se nám oběma narozením potomka změnil život, daleko víc zkrásněl.

Nebudí vás Denis v noci?

David: Už ne, od deseti hodin večer do šesti rána krásně spinká. Ale stará se o něj hlavně Lenka.
Lenka: Je to opravdu hodné miminko.

Kdy jste začala znovu střílet a jak musíte oba přizpůsobovat trénink?

Lenka: Začala jsem asi před dvěma měsíci, samozřejmě zlehka. Nejdřív jednu položku pětadvaceti ran, pak dvě... Postupně si přidávám, ale trénuji podle možností a chuti, nemohu nic uspěchat. Na střelnici i kojím. Když jsme na Davidově střelnici v Holasicích u Brna, tak se střídáme nebo hlídá babička Kostelecká, to bereme Denise i na střelnici. U mých rodičů v Trnavě ho hlídá doma babička Barteková a samozřejmě se s ním mazlí i sestra Danka, která střílí dál a výborně.
David: Funguje nám to skvěle, necítím žádné omezení. To, co potřebuji, si odstřílím. Samozřejmě se snažím co nejvíc času věnovat rodině a užívat si otcovství.

Berete malého i na závod Světového poháru do Mariboru?

Lenka: Samozřejmě, zatím ho nechci nechávat u rodičů.
David: O Denise bude dobře postaráno. Pro oba bude povoleným dopingem.

Jak jste zatím spokojeni se sezónou?

David: Letos mi nevyšel jen jeden velký závod Světového poháru. V poslední době se mi dařilo. Výsledky 122 bodů v základním závodě a 22 ve finále jsou dobré.
Lenka: U mne to je jiné. Pochopitelně tréninkový výpadek i chybějící objemy jsou znát, ale už se mi povedlo v základním závodě 69 ran ze 75, což je dobré. Letos si rozhodně nekladu nějaké vysoké cíle, nechtěla jsem ze střílení úplně vypadnout. Chci se časem vrátit do dobré formy.

Přemýšlíte o olympiádě v Londýně?

David: Každá země může získat dvě účastnická místa v jedné disciplíně. U nás je už vybojovali v trapu Jirkové Lipták a Gach. O tom, kdo pojede na olympiádu, rozhodne příští rok státní trenér. Dlouhodobě mám lepší výsledky, ale měl bych potvrdit dobrou výkonnost. Nejlépe medailí z letošního mistrovství Evropy nebo světa, případně takovým umístěním, které by bralo účastnické místo, kdybychom ho neměli. Rozhodně z toho nedělám vědu, je to sport a já už jsem poznal, že opravdové štěstí je úplně někde jinde. Máme ho v kočárku.
Lenka: O Londýnu upřímně řečeno nepřemýšlím. Nepočítám ani s tím, že bych jela na mistrovství Evropy. Nominace je hotová a kromě mojí sestry Danky Bartekové v ní jsou Monika Zemková a Andrea Stranovská. My čtyři se v reprezentaci točíme už několik let. Pokud bych měla výkonnost, možná by se dalo uvažovat o mistrovství světa, ale když děvčata zastřílejí, což jim přeji, nebude důvod tým měnit.

Nemohu se nezeptat, jestli některý z vás nezvažuje změnu občanství a střílení za zemi manžela či manželky...

David: O tom vůbec nebyla řeč. Lenka střílí jako Kostelecká za Slovensko a já za Česko, a tak to zůstane.
Lenka: Přesně tak, tohle neřešíme. Katka a Matt Emmonsovi také střílejí každý za svoji zemi a funguje jim to.