Šestistovka pokračuje i na novém Střeleckém Portálu. Všechny díly budou postupně zveřejňovány. Děkujeme redaktorovi Petru Packanovi.     Ilustrační foto z HME 2009: Petr Packan

Střelecké brýle (9.)

Tak, zjišťování řídícího oka máme šťastně za sebou. A tudíž se můžeme konečně věnovat bočním klapkám střeleckých brýlí. Tenhle obrázek, i když je jen ilustrační, jsem nevybral náhodou. Je v něm totiž částečně obsažena odpověď na otázku, jaký materiál a barva klapky je nejlepší. Odpověď v tom smyslu, že (podobně jako u klapek na nemířící oko) není jednoznačného favorita. foto z katalogu fy Gehmann

Pokud se týká rozměrů bočních klapek, jsou limitovány Pravidly ISSF: výška maximálně 40 milimetrů a nesmí sahat dopředu dále, než je svislá rovina, vedená středem čela (Technická pravidla, čl. 6.4.10.3). Tvar, tloušťka ani materiál klapek, nebo, chcete-li, bočních clonek, předepsán není.

Pro výběr materiálu, respektive barvy clonek je dobré si předem ujasnit, nač jsou vlastně střelci dobré. A k tomu nám nejlépe poslouží menší výlet do historie člověctva, konkrétně jeho soužití s koni. Všimli si totiž staří vozkové, že je kůň sice trpělivý a poměrně ochotný tahoun, ale bohužel také lekavý, mírně hysterický tvor. Stačí, když ve svém zorném poli zaregistruje nějaký nečekaný prudší záblesk nebo pohyb a dá se na splašený úprk. Tak někoho napadlo zúžit koňské zorné pole (které je jinak skoro 300°) bočními clonkami tak, aby koník viděl jen to, co nezbytně potřebuje ke způsobnému ťapání dopředu.

Když začínala sportovní střelba nabírat zhruba podobu, v jaké ji známe a provozujeme dnes, tedy v první čtvrtině dvacátého století, bylo ještě koňských potahů, drožek a fiakrů k vidění všude habaděj. Tudíž i inspirace, jak eliminovat při střelbě rušivé podněty - např. pohyby sousedních střelců na palebné čáře či odlesky světla na jejich zbraních. Jinými slovy vše vizuální, co může narušovat soustředění. Ilustrační foto: Petr Packan

Aby boční clonky co nejlépe plnily svou funkci, asi by neměly být moc průsvitné. Je to ale nejspíš dost individuální záležitost. Kdo trpí klaustrofobií (čili strachem z uzavřených prostor), může špatně snášet pohled poměrně úzkým tunelem, ohraničeným shora štítkem střelecké čepice a po stranách clonkami. Pak jsou částečně průsvitné clonky patrně vhodným řešením. Podobně ovšem fungují i clonky bílé (případně jiné světlé barvy např. světle béžové nebo šedé), pokud jsou nelesklé.

foto z katalogu fy Gehmann Výhoda (a asi proto dost velká obliba) clonek černých patrně spočívá ve faktu, že do značné míry omezují množství informací pro tzv. periferní vidění. Čímž vlastně nepřímo napomáhají lépe se soustředit na to nejpodstatnější – mířidla a terč.

A vida, zase jsme narazili na termín, který možná ne všichni znají: periferní vidění. Ale jeho odtajnění už si necháme na příště, co říkáte… /pokračování příště/ foto: Miloš Cvrk