Specialita šéfkuchaře: Barevné filtry. (autor Petr Packan)

Většina pistolářů, na rozdíl od střelců puškových disciplín, s sebou na střelnici nehodlá vláčet nějaké těžké a objemné „bágly“. Naopak, u mnoha z nich je patrná snaha zredukovat své střelecké nádobíčko na absolutní minimum: pistole, patrony, dalekohled … a šmytec. A když nastanou nějaké nepředvídanosti? „Ále, to se ňák vyřeší na fleku…“.

Obr.2: ilustrační foto: Miloš Cvrk

Nemám v úmyslu s tímto postojem polemizovat. Jen si dovolím načrtnout situaci, kdy se třeba během závodu na otevřené střelnici zatáhne obloha, jako by „měli padat jezevčíci ocáskama napřed“ a na střelišti je najednou tma, že hledáte patrony po hmatu. Nebo se na jaře, či na podzim (kdy se přeci jen stmívá docela brzy), vlivem různých okolností – např. nečekaně početně obsazený závod, takže se střílí na mnoho směn - soutěž „poněkud“ protáhne. Anebo se (a to je dost běžné) „vysype“ část otočného zařízení terčů a jednu „rundu“ na „otoč“ pak tvoří třeba jen čtyři střelci, čímž se program opět natáhne až „do nevidim“.

Obr.3: ilustrační foto: Miloš Cvrk

Jistě, na všem se dá najít něco zábavného. Takový „noční“ závod začne připomínat třeba střelbu předovkami, neb při každé ráně vyletí z hlavně půlmetrový plamen. Ale „hrom do škopku, koza v chlívku, ten vizír je lautr slitej – dyk já tu mouchu ani nevidim…“, běží vám hlavou. A máte pravdu: mířidla, zejména na černém pozadí otočného terče, jsou téměř nečitelná.

Obr.4: ilustrační foto: Miloš Cvrk

Řešení ovšem existuje. A nemám tím na mysli přístroje pro noční vidění, jak je známe z akčních filmů. Ty ostatně Pravidla ISSF ani nepovolují. Ale můžeme použít barevný, v tomhle případě tzv. rozjasňovací filtr. Ti, kteří kromě sportovní střelby pěstují také myslivost, jej nejspíš dobře znají. Má žlutozelenou, žlutou nebo oranžovou barvu. Výrobci střeleckých brýlí mají tyto filtry ve své nabídce také.

Obr.5: foto převzato z katalogu fy Gehmann

Pomocí plastového rámečku se třemi „pacičkami“ nacvakne na držák skla.

Obr.6: foto: Miloš Cvrk

Jiná možnost: použít samostatný držák s ramenem vyhnutým do strany.

Obr.7: foto převzato z katalogu fy Gehmann

Výhodou popsaného řešení je, že filtr lze snadno odklonit mimo čočku v okamžiku, kdy ho nepotřebujeme – např. z černých mračnisek náhle vykouklo sluníčko. Pak bychom ale skokem potřebovali neutrální šedý nebo jinak tmavý filtr. I na takové situace dobří výrobci pamatují.

Obr.8: foto převzato z katalogu fy Gehmann

Otočný „revolverový“ držák umožňuje jedním hmatem vyměnit filtr před „koukacím“ sektorem skla. Pravda, na pohled už trošku monstrum, ale protože je to celé z plastů, nárůst hmotnosti není nijak dramatický.

 

 

 

 

 

 

 

Skalním uživatelům běžných brýlí (zmiňovali jsme je minule) jsou určeny filtry v „přimlaskávacím“ provedení. Povšimněte si prosím na obrázku zvlnění tubusu skla na přechodu do dosedací části. To tvoří jakýsi měch, jehož stlačením při nasazování vzniká podtlak vzduchu, potřebný k uchycení filtru na skle brýlí.

 

/pokračování příště/autor Petr Packan