Obr.1: STEYR LP 2 - v E-shopu Střeleckého Portálu

Dnešní nabídka: STEYR LP 2 (3.) Autor: Petr Packan. 

Než vypukne pokračování našeho rozprávění o „elpédvojce“, měl bych asi reagovat na diskusní příspěvky k minulému dílu.

V našem E-shopu

Závažie na LP 2 z 25.08.2010

Chcel by som okomentovať, ak dovolíte, samotnú pištoľ LP 2. Zakúpil som ju celkom novú na MS Mníchova 2010, zložil som pažbu a zistil že firma STEYR pravdepodobne neurobila všetky súčasti pištole sama, ako to deklaruje, ale spúšťový mechanizmus je od firmy ANSCHUTZ, pretože mám asi 2 milimetrovým písmom napísané toto logo na ľavej strane spúšťového bloku! Firma STEYR sa pýši cudzím perím!

Firemné závažie je jednoduché, účinné, ale má jeden nedostatok! Namontujete ho na hlaveň, dotiahnete tam kam potrebujete, ale ak ho chcete dať dole, máte problém, nožnicový systém drží aj keď povolíte aretačnú skrutku, takže bude treba použiť nejaký prípravok, alebo fintu ako ho dať dole? A zaujímalo by ma, pán PACKAN, aký je rozdiel medzi závažiami umiestňovanými na hlavni a pod tlakovou bombičkou.

Ja osobne mám až 3 firemné závažia na hlavni čiže 75 gramov, celá pištoľ váži spolu so závažiami 1004 gramov! 1 závažie je pri ústi hlavne, druhé čo najviac v zadu pri spúšti a tretie kúsok asi 8 mm od druhého!

Vladimír Pančík

Vážený pane Pančíku, pokud jsem správně informován, je fa Anschütz součástí Steyeru. Takže její logo na závěrovém a spoušťovém bloku je spíše jakousi garancí – kdo se nebojí podepsat pod svou práci, obvykle bývá přesvědčen o její kvalitě.

Obr.2: ilustrační foto: Miloš Cvrk

K umístění závaží na hlavni, respektive nad ní:

Na obrázku je červeně naznačena hmotnostní osa zbraně a zeleně silová osa pěsti, která zbraň drží. A teď vám navrhnu malý pokus: vezměte do ruky kladivo, které budete držet až na konci rukojeti tak, aby ocelová část byla nahoře a ruku natáhněte podobně, jako při střelbě pistolí. Nejspíše ucítíte snahu kladiva přepadávat na jednu nebo druhou stranu, čemuž zabráníte jen zvýšenou svalovou námahou.

Fáze číslo dvě: uchopte kladivo tak, aby hlava kladiva byla dole a pokus opakujte. Zjistíte, že teď svou představu o poloze už kladivu nemusíte vnucovat – udržuje ji samo (stejně jako třeba kyvadlo hodin, které se zastavily). Dokonce vám klade jistý odpor, pokud se pokoušíte je z té to polohy vykývnout do strany. A ten je tím silnější, čím větší je výchylka.

Posunem závaží dolů se tedy posouvá níže i hmotnostní osa celé zbraně což zlepšuje její přirozenou stabilitu.

Obr.3: ilustrační foto: Miloš Cvrk

Demontáž továrního závaží usnadní špička nože nebo tenkého šroubováku, vsunutá mezi hlaveň a vnitřní plošku vybrání. Pak už obvykle bez větší námahy lze závažíčko na jedné straně nadzdvihnout a otočením kolem příčné osy sejmout.

Duralový nosič závaží na mé pistoli bohužel prozatím zůstává jediným vyrobeným kusem. K jeho zhotovení je nezbytný soustruh, který momentálně nemám - ten můj mi totiž ukradli. A na pořízení nového se mi momentálně jaksi nedostává peněz.

Když se vrátíme k různým „zlepšováčkům" na LP 2, můžeme pokračovat třeba spušťadlem.

Výrobce dodává zbraň vybavenou spoušťovým jazýčkem odlitým z oceli, posuvným dopředu – dozadu a (v určitém rozsahu) výkyvným do stran. Kdo potřebuje jazýčkem hýbat i nahoru a dolů, může zakoupit spušťadlo, původně určené pro LP 10. Připojovací rozměry jsou totiž zcela shodné.

Obr.4: foto: Petr Packan

Šťastný majitel tím také získá možnost spoušťový jazýček natáčet kolem svislé osy.

Ve své neskromnosti jsem zatoužil po jazýčku, který by bylo možno natáčet i podle příčné osy. A tak jsem zkomponoval tohle:

Obr.5: foto: Petr Packan

(šipky naznačují možné posuvy a rotace).

Pokud je vám na první pohled nápadná „vožvejkaná“ drážka pro šroubovák v hlavě upínacího šroubu, jste na správné stopě: Aby se „to“ nehýbalo a drželo na přikázaném místě, musí se šroub dotáhnout a to tak, že docela dost. Jelikož jsem nepoužil tzv. pevnostní šroub (protože jsem ho zrovna neměl po ruce), odnesla to drážka. Ale jinak drží docela dobře.

Přesto jsem nebyl se svým výrobkem zcela a bezvýhradně spokojen. Aby rotace ve směru „4“ (viz obrázek) měla praktický smysl, musí být poměrně jemně nastavitelná. Což zdánlivě splňuje – pohyb kolem osy šroubu je teoreticky libovolný. Praxe je ovšem taková, že při jeho nezbytném dotahování se jazýček o kousínek pohne a „není boha“, který by mu v tom zabránil, dokonce ani vějířová podložka – ta navíc jeví silnou touhu zaskakovat zpět do polohy, kterou si v přilehlých ploškách vytlačila při minulém dotažení šroubu.