Obr.1: Steyr LP 2 (ilustrační foto E-shop S-portálu)

Dnešní nabídka: STEYR LP 2  (2.)  ... autor článku Petr Packan

Jó, Štajeři jsou frajeři

vymysleli el pé dvojku

Když neděláš doma „stojku“,

můžeš ji mít brzo taky.

Desítek s ní střelíš mraky… 

Tak mi nedalo, abych si na úvod dnešního povídání zase po delší době trochu nezaveršoval. A jen tiše doufám, že mi za to dodatečně někdo z firmy nepřijde uškubnout uši…

Obr.2: ilustrační foto: Miloš Cvrk

Minule jsem končil úvahou, že i na tak moudře udělané pistoli, jako je LP 2 se dají vyzkoušet nějaké „zlepšováčky“.

Obr.3: ilustrační foto: Miloš Cvrk

Jako první přišla na řadu rukojeť. Pistoli jsem totiž získal s velikostí „L“ a to je na mou tlapku přeci jen trochu moc. Tudíž jsem narychlo z nějakých zbytků ořechového dřeva stvořil cosi, co by lépe odpovídalo velikosti (nebo spíš malosti) mé dlaně. A jak už to tak bývá, každé provizorium je odsouzeno sloužit navěky. Takže tam tu „oznobeninu“ mám dosud…

Obr.4: foto: Miloš Cvrk

S novou rukojetí se – jak jinak – trochu posunulo těžiště dozadu a tak jsem si začal dělat laskominy na nové závaží. I když tovární závaží (na hlavni) oceňuji ze strojařského hlediska – jsou to vlastně malé nůžky, rozpínané šroubem (geniálně jednoduché a dokonale funkční). Nějak se mi ale zachtělo mít závaží co nejníže. Tak jsem vyrobil duralovou objímku okolo redukčního ventilu a do ní vsadil duralovou tyčku. Po ní pojíždějí ocelová závažíčka, upevněná šrouby.

Jejich hmotnost a počet čas od času měním. Udělal jsem si na výběr hmotnosti 25 a 7 gramů, různě je kombinuji i posouvám. Dokonce jsem zkoušel mít na začátku závodu závaží více vpředu a jak se ruka postupně unavuje, posouvat je po každé položce o kousek dozadu. A nemohu říci, že by se to neosvědčilo. 

Obr.5: foto převzato z katalogu fy Gehmann

Jenže nakonec zvítězila přirozená lenost a tak se snažím najít pro závaží nějakou univerzální polohu, aby byla vhodná nejen pro celý závod, ale i pro více závodů. Často si při tom vzpomenu na pana Josefa Kemra, jednoho z alchymistů v „Císařově pekaři“, jak se pokoušel kladivem vyrobit z olova zlato. Na otázku, zda se mu to daří, smutně odpověděl: „Nedaří. Ale já na to jednou přijdu…“

Dodatečně jsem zjistil, že s tím závažím jsem vlastně vynalézal vynalezené. Firma Morini vyrábí ke svým vzduchovkám totéž, dokonce v provedení s jednou nebo dvěma tyčkami a hmotností 60 nebo 80 g. Vnitřní průměr objímky je stejný - 30 mm, takže bez jakýchkoliv úprav pasují i na LP dvojku. S úspěchem je používá např. pražský střelec Jiří Koníček.

Obr.6: foto: Miloš Cvrk

Slušelo by se dodat, že před tímhle závažím jsem vyzkoušel ještě jiné, objímkou uchycené na lučík a šikmo skloněné dolů. Poměrně lehké závaží bylo na dost tenké (M 6) závitové tyčce, dlouhé asi 15 cm. Také s ním jsem střílel docela slušně, ale vadilo mi, jak se po každé ráně tyčka rozkmitala. Dokonce i přes tlumiče byl po výstřelu slyšet drnčivý, středně hluboký tón. Omotání textilní páskou (na utlumení kmitů) nepomohlo. Závaží nadále fungovalo jako ladička.

Ale i tahle „slepá ulička“       byla nakonec k něčemu dobrá: stala se kolegovi inspirací pro něco podobného, jen rozumněji provedeného – krátká silnější tyčka, zavrtaná do lučíku.

Obr.7: foto z HME 2009: Petr Packan

Ani u firmy Steyr neusnuli na vavřínech. Vyvinuli zajímavé závaží, které jsem prvně viděl na ME 2009 v Praze. Měl ho na své zbrani vítěz v kategorii juniorů Tomasz Wawrzonowski z Polska (kvalifikace 578, finále 100,8).

Obr.8: foto převzato z katalogu fy Gehmann

V detailu závaží vypadá takhle:

upíná se na lučík a díky kloubům (označeny šipkami) lze polohy tyček celkem libovolně měnit. Protože dolní tyčka je až za těžištěm zbraně, může i částečně odlehčit pistoli, která se zdá být „těžká na čumák“…

/ pokračování příště / autor Petr Packan