Jéminkote, to nám to uteklo, co říkáte. A opět došlo na rubriku (autor článku Petr Packan)

Protože minule jsme tak nějak ukončili rozpravu o Margolinách, slíbil jsem vám na příště (a to je právě dnes), že nakrojíme řeč o další z pistolí, které používám už drahně let a nalezl jsem v ní zalíbení. Takže:Dnešní nabídka: STEYR LP 2 (1.) „Elpédvojka" byla (donedávna) nejmladší ze sester Steyerových, vybavených mechanickou spouští.

Láska na první pohled

Padla mi do oka zejména svou nižší celkovou hmotností i rozumným umístěním těžiště, tj. nepříliš daleko od spouště. Navíc jsem zastáncem hesla, že v jednoduchosti je krása. A tomuhle kritériu (dle mého názoru) tahle pištolka rovněž skvěle vyhovuje. Když k tomu připočtu i fakt, že se mi líbila už jen tak „na první kouknutí“ (což je myslím také dost důležité – výběrem životního partnera počínaje…) bylo zaděláno, alespoň z mé strany na „lásku na první pohled“.

Obr.2: foto převzato z katalogu fy Steyr Sportwaffen

Tu svou „štajerku“

Tu svou „štajerku“ jsem získal (jen zcela nepatrně obnošenou) v r. 2004 a od té doby mi udělala už spoustu radostí.

Zmíněné radosti přičítám především poměrně vyrovnaným výkonům, kterých jsem začal dosahovat, jakmile jsem na ni přešel. Navíc: střední výsledek se posunul výš - někam do oblasti 570 bodů, což pro sebe považuji za docela slušné, zejména když uvážím, že je mi šedesát let.

 

Obr.3: foto: Miloš Cvrk

LP dvojka mi splnila většinu očekávání

Zkrátka: LP dvojka mi splnila většinu očekávání, které jsem do ní vkládal. S rukojetí a přídavným závažím (oboje vlastní výroby) má hmotnost 916 gramů a těžiště asi 20 mm před spouští. Což jsou, dle mého názoru, hodnoty příznivé nejen pro střelce, kteří vlastní občanský průkaz už víc jak čtyřicet let. Myslím, že je to informace zajímavá i pro křehké dívky a paní. A mladé střelce všeobecně. Když tak na střelnicích pozoruji ty –náctileté, jak zápolí s jeden a čtvrt kilovými vzduchovkami, určenými pro chlapy atletických postav, je mi jich skoro líto. Proč jim, říkám si, raději rodiče nekoupí něco lehčího (a navíc výrazně levnějšího), prostě přiměřenějšího. Příliš těžká zbraň se dá udržet jakžtakž v klidu nějakých deset, patnáct ran. Pak už to spíš připomíná „šerm pistolí“.

Takže takovému čekateli olympijských medailí nezbývá nic jiného, než „lovit desítku“. Což je ta nejspolehlivější cesta ke strhávání a tudíž do pekel…

 

Obr.4: foto: Miloš Cvrk

Jsem už taková šťouravá povaha

Argument „když s tím střílejí ti nejlepší na světě, tak bude kluk taky tak dobrej…“v tomhle případě neobstojí. Dejte třináctiletému začínajícímu sprinterovi stejné tretry, jaké používá Usain Bolt, stovku za 9,7 stejně nezaběhne. Spíš si vyvrtne kotník…

Tohle všechno si naštěstí řada střelců už uvědomila a tak „elpédvojek“ na střelnicích postupně přibývá. Snad k tomu přispělo i poznání, že se s ní dá docela dobře vyhrávat – za těch pět let,co ji používám, má na kontě 76 vítězství + 30 druhých a třetích míst.

Jak šel čas, objevoval jsem na své pistoli různé příjemnosti, svědčící o promyšlenosti konstrukce. I když některé jsou společné všem jednoranným vzduchovkám Steyr – např. báječně snadný přechod od ostré střelby k „sušení“ pouhým nadzdvižením napínací páky. Možná se to zdá někomu jako nepodstatná maličkost, ale pro mne úžasná vymoženost: třeba když v průběhu závodu mířím, mířím a nakonec odložím. Čili špatně spouštím. Abych obnovil normální spouštění potřebuji si alespoň jednu ránu „odsušit“. Nadzdvihnu tedy napínací páku a v pohodě si zasuším – i s diabolou v hlavni. Jsou pistole, se kterými tohle vůbec nejde (např. Morini), nebo je potřeba přepínat nějakou pojistku (např. Walther).

Jsem už taková šťouravá povaha, že jsem si i na takhle „vymakanou“ bouchačku vymyslil (a vyrobil) všelijaká udělátka. Ale o tom až jindy…

/pokračování příště/ ... autor článku Petr Packan