Jako bych vás slyšel: No, pistoli mám stejnou jako světová špička, náboje prvotřídní, ostatní vybavení taky, trénuju jak divej, že už mi na to pomalu vejplata nestačí … tak: 

Dnešní nabídka: Strhávání  (15.) autor Petr Packan

Specialita šéfkuchaře: Není spoušť jako spoušť... (1.)

Obr.2: foto převzato z archivu fy J. Beránek

A já pořád,

kdo to tluče,

on to bednář

na obruče...

A já pořád,

kdo to je,

že si nedá pokoje...

 

zpívá se v písničce, kterou nás kdysi, možná už v mateřské škole, učili. A co má společného se střílením? Že tlouci může nejen bednář na obruče, ale třeba také spoušťový jazýček do prstu...

Obr.3: ilustrační foto: Miloš Cvrk

Nejsnadněji takové deviantní praktiky spoušťového mechanizmu odhalíte při spouštění nasucho: v okamžiku dosažení maximálního odporu jako by spoušť kapitulovala a sama odskočí dozadu, aby se vzápětí energicky vrátila dopředu. To vše probíhá, samozřejmě jako na potvoru, v okamžiku uvolnění spoušťových ozubů ze záběru, čili přímo během procesu výstřelu.

V téhle rubrice se zabýváme spouštěním dost dlouho a dost podrobně na to, abyste (jak alespoň předpokládám) už byli přesvědčeni, že správné spouštění tvoří přibližně 90 % úspěchu při výstřelu.

Obr.4: ilustrační foto: Miloš Cvrk

A teď si představte, že vám při něm do ukazováku něco docela brutálně cvrnkne... Celá pěst i se zbraní se tím úhlově vychýlí nahoru a doprava (u leváků nahoru a doleva). Výsledek: devítka (ale většinou spíš osmička) „mezi jednou a druhou hodinou“...

Obr.5: ilustrační foto: Miloš Cvrk

„Panenko skákavá, tak teď už jsou mi jasný ty vosmy v půl druhý...“ jásáte možná. Bohužel, možná předčasně. Leda by spušťadlo vaší zbraně „tlouklo do prstu“ jen občas. A to není obvyklé – i když i takové existují. Vím, o čem mluvím: sám jednu takovou vlastním.

Většinou je to tak, že když už tluče, tak při každém výstřelu. Ale může to být tlučení kolísavé intenzity – zkrátka někdy hodně a jindy jen maloučko.

Asi si teď kladete otázku: „Nojo, tluče – a co s tím...“. Pokusím se vám na ni odpovědět. Možná vás překvapím názorem, že se spouští, která tluče do prstu pokaždé a víceméně stejně, nemusíte, když na to přijde, dělat nic. Posunutý střední zásah už jste dávno zkorigovali příslušným posunem mířidel a pokud jsou podmínky pro výstřel pokaždé stejné, nemá to na výsledky vliv. Mimochodem, libovolná pistole TOZ 35 jednoho kolegy tluče do prstu přímo ukázkově a přesto s ní dělal i 550 a celkem stabilně se pohybuje v rozpětí 530 až 545 bodů...

Obr.6: ilustrační foto: Miloš Cvrk

„Tak fajn, hlavně že s tím nemusím nic dělat...“ oddechli jste si zhluboka. Inu, jak se to vezme: pokud dokážete zaručit při každém výstřelu neměnný přítlak všech prstů a stejnou intenzitu zpevnění zápěstí, pak jste opravdu „za vodou“. Čertovo kopyto je právě v těch dvou slůvcích: pokaždé a neměnný. A ruku na srdce – to dokáže asi opravdu jen málokdo. My, obyčejní smrtelníci, se s tím potýkáme, jak se dá...

/pokračování příště/autor Petr Packan