Obr.1: Ilustrační foto: Lenka MARUŠKOVA (CZE)

Jako bych vás slyšel: No, pistoli mám stejnou jako světová špička, náboje prvotřídní, ostatní vybavení taky, trénuju jak divej, že už mi na to pomalu vejplata nestačí… tak Sakra, proč mi to nejde… (14.). Dnešní nabídka: Strhávání  (14.). Specialita šéfkuchaře: Umění odložit…(5.) ... autor Petr Packan.

Asi už to jednoznačně vyplynulo z našich minulých rozprávek: zastávám názor, že pokud výstřel nevyjde včas, měla by jít ruka okamžitě dolů. Co už tak jednoznačné není, je právě to slůvko „včas“.

Obr.2: ilustrační foto: Miloš Cvrk

U každého střelce je doba od počátku zvedání ruky až po výstřel jiná. Jiná mezi střelci navzájem, ale trošku jiná i u téhož střelce závod od závodu.

Konstatováním, že každý míříme jinak dlouho jsem vám asi nesdělil žádnou převratnou novinku. Zajímavější je srovnání těchto časů s údaji, které doporučují uznávané kapacity v oboru (Jurjev, Skanaker): sedm až třináct sekund. Jurjev ovšem tento čas počítá až od okamžiku „maximálního ustálení ruky“.

Obr.3: ilustrační foto: Miloš Cvrk

Patrně se shodneme, že je to docela rozumný čas. Jenže… (a teď možná „píchnu do vosího hnízda“) jenže se nedá brát jako dogma. Asi nejpřesnějším barometrem správného bodu výstřelu je vlastní cit. Míříte a v určitém okamžiku vám samo od sebe proběhne hlavou: „teď!“ No, a to je právě ta zrada.

Obr.4: ilustrační foto: Miloš Cvrk

Pokud se totiž tahle myšlenka ozve hodně neodbytně, je akutní nebezpečí, že ji poslechnete – a „uškubnete“ si náramně ničemnou ránu. Když jste natolik pánem situace, že neposlechnete, může se zase lehce stát, že obrazec mířidel odputuje kamsi „do pryč“ a tam teprve švihne výstřel. Patrně rovněž k vaší nemalé radosti…

Dovolím si předestřít vám svou vlastní hypotézu: ono zmíněné „teď !“ přichází vždy pozdě. Správný okamžik výstřelu je totiž těsně před tím, než vás napadne, „…že by už jako měl bejt…“.

Obr.5: ilustrační foto: Miloš Cvrk

Připadá vám tahle úvaha hodně poťouchlá? Mohu ji podepřít exaktním rozborem: Kdy vás posedne myšlenka, že „teď !“? Když oko zaregistruje (a mozek vyhodnotí), že obrazec mířidel se nalézá v záměrném bodu. Což trvá, podle odborných studií, asi 0,2 sekundy. Dvě desetiny, no a co má být, říkáte si možná. Jenže za ty mizerné dvě desetiny vteřiny už ruka se zbraní zaujímá trochu jinou polohu vůči terči. A většinou už ne „desítkovou“…

Obr.6: ilustrační foto: Miloš Cvrk

Takže – z hlediska spouštění – je ideální výstřel takový, který neočekáváte, který vás tak trochu překvapí. Ale nesmí to překvapení být zase moc velké – když vám vyjde rána, sotva jste zvedli ruku, můžete sice vzít jed na to, že není ani stržená, ani předržená, ale moc radosti z ní asi také mít nebudete…

/pokračování příště/autor Petr Packan