Dnešní nabídka: Strhávání (12.)
Specialita šéfkuchaře: Umění odložit...(3.)

Jako bych vás slyšel: No, pistoli mám stejnou jako světová špička, náboje prvotřídní, ostatní vybavení taky, trénuju jak divej, že už mi na to pomalu vejplata nestačí... tak ... (autor článku Petr Packan)

Dobrý den, slečny a paní střelkyně

dobrý den, páni střelci. Pokud se na mne nebudete horšit, rád bych pokračoval v rozpravě na téma „umění odložit…“ Ty tři tečky v něm nejsou jen tak náhodou. Znamenají například „…, aby to bylo něco platný“, nebo „…, aby vám to pomohlo“, případně „…, aby to nebylo ještě horší“ a tak podobně. Nejspíš byste mi to asi vylíčili takhle: „Čoveče, ze začátku to docela šlo, pak pár devítek za sebou (líčení se týká vzduchovky) a pak sem si tam šoupnul vosmu. Tak to vodložim, na chvíli si sednu, přídu k tomu a co bys řek – dal sem dvě vosmy za sebou…“

 

Obr.2: Ilustrační foto: Miloš Cvrk

Inu, já bych tím ani moc překvapen nebyl. Jednak už se mi „to samý v bleděmodrým“ také stalo (a ne jednou!), a potom: bohužel je to téměř zákonité. Je totiž jedna věc odložit, druhá odpočinout si a třetí (na tom všem skoro nejdůležitější):obnovit po pauze standardní naladění těla pro střelbu.

Co se týká samotného odložení, myslím, že jsme to důkladně prodebatili minule. Odpočinek jako takový jsme zatím nerozebírali, ale myslím, že bychom měli.

Jsou totiž různé možnosti, jak odpočinek provozovat. Od pouhého prodloužení intervalu mezi jednotlivými výstřely (bez odložení zbraně z ruky) přes „voraz“ ve stoje beze zbraně, v sedě, případně doplněno nějakými relaxačními pohyby.

Jaký způsob kdy uplatnit, to právě spadá do „umění odložit“. A na žádné umění neexistuje zaručený návod. Čili je to věc zkušenostmi podloženého odhadu.

Při téhle příležitosti bych se chtěl zmínit o (alespoň pro mne) ne úplně běžném způsobu regenerace, který jsem prvně viděl na vzduchovkovém mistrovství Evropy 2009.

 

Obr.3: foto: Petr Packan

Gruzínská reprezentantka Nino Salukvadze (zlato a stříbro na OH 1988, bronzová na OH 2008) k ní používala svou pistoli jako malou činku, ale pro levou ruku. Plavně zdvihla, chvilku podržela, plavně sklonila. Malá pauza a znovu totéž, tak třikrát, čtyřikrát. Pak jsem to samé viděl ještě u několika dalších střelců a střelkyň. Namátkou si vzpomínám např. na polskou olympioničku Miroslawu Sagun Lewandowskou (5. na OH 2008), či Tanju Kiriakova z Bulharska (olympijský vítěz OH 1988 a 2000). Neměl jsem příležitost zeptat se někoho z nich, k čemu je to dobré. Tak jsem nad tím doma hloubal a došel jsem k závěru, že to vlastně simuluje střelbu, ale „v obráceném gardu“. Tudíž jsou zatíženy stejné skupiny svalů, ale na opačné straně těla. A ty standardně zatěžované si přitom mohou odpočinout. Navíc je jimi mírně pohybováno, leč jinak, než při střelbě, takže se z nich snadněji mohou odstranit chemické zplodiny svalové práce.

 

Obr.4: foto: Petr Packan

Jasna Sekarić ze Srbska (1. na OH 1988, 2. na OH 1992 a 2000) vám zase předvádí jeden z možných způsobů odpočinku vstoje. Myslím, že je to účinnější, než stát jen tak, s rukama svěšenýma – alespoň po předloktí jsou ruce trochu výše, takže se lépe prokrvují. Navíc: jsouce zavěšeny jedna do druhé, odlehčí se (byť jen na chvilku) ve většině kloubů.

Máte-li v úmyslu odpočívat trochu podstatněji, nejspíš si k tomu sednete. Ovšem i sedět na židli se dá všelijak různě:

 

Obr.5: foto: Miloš Cvrk

Můžete sedět vzpřímeně, s koleny u sebe, nebo si udělat trochu pohodlí. Ruce volně v klíně, zkřížené přes prsa, nebo opřené o kolena a bradu.

 

Obr.6: foto: Miloš Cvrk

Nebo si můžete dopřát ještě větší relax a „natáhnout si kopyta“…

 

Obr.7: foto: Miloš Cvrk

A pokud se ptáte, jaká poloha je nejlepší, odpovím vám slovy jistého lázeňského šviháka: „Jak se tělíčku zachce, milostivá paní…“

/pokračování příště/ ... autor Petr Packan