Dnešní nabídka: Vlastní zápis ze závodu (7.) Autor Petr Packan

 

Pokračování v Šestistovce

Jo, jo, už je tu zase „pokráčo“. Za tu dobu, co jsme se v Šestistovce obírali ostatními rubrikami, přispěli jste, milí čtenáři do diskuse o vlastních zápisech několika zajímavými příspěvky. U některých z nich bych se rád s vámi chviličku pozdržel.

Především bych chtěl touto cestou poděkovat mému dlouholetému kamarádovi (a vynikajícímu střelci) Rudolfu Valnému za jeho zkušenosti s počítáním „skóre“, které popsal ve svém diskusním příspěvku. K jeho metodě se časem také dostaneme.

Jiný, rovněž zajímavý způsob záznamu popsal Pavel K.. Dovolím si ho ocitovat v plném znění:

Zápis ze závodu. — Pavel K. 13.03.2010 10:26

„Řešil jsem stejný problém s následným rozpoznáním zakreslené rány v zápisu - "která je vlastně která". Číslo od jedničky do pětky označí pořadí výstřelu, tečka u čísla přesně určí polohu zásahu a použití různých barev pomůže rozlišit jednotlivé pětiranové položky. Co pětiranová položka, to jiná barva. Ti, kteří střílejí "jednou dírou" musejí z důvodu přehlednosti zapisovat zásahy do více terčů v zápisu. Šestibarevná propiska se moc neosvědčila, neboť se občas zasekne v nejméně vhodném okamžiku. Popisovače Patio mají hrot 0,4mm a svou velmi tenkou linkou nečiní zápis nepřehledným. Někdo teď asi řekne, že je to jako dětské omalovánky a musí to zdržovat od střílení, ale je to omyl. Místo propisky se pouze vezme popisovač jiné barvy než předchozí a následný rituál zůstává při starém.“

Tak vidíte, jak se dá také vyřešit jeden problém několika způsoby. Autor citovaného příspěvku ale sám přiznává, že jeho způsob je asi méně upotřebitelný pro střelce vyšší výkonnosti.

Obr.2: Ilustrační foto: Miloš Cvrk

Ilustrační foto

Ano, název „ilustrační foto“ je v tomhle případě velmi výstižný, neboť krásně ilustruje to, čím jsme minule končili – že největší rozumný formát zápisu (prováděného v průběhu střelby) je A 5 – s ohledem na omezený prostor na střeleckém stanovišti. Někdo si ale zapisuje až po skončení položky, kdy si dá pauzu (a má tudíž na to dvě ruce). A jelikož nezapisuje během střelby (po každé ráně), nemusí mít zápis položen na střeleckém stolku. Takže může mít zápis formátu třeba A 4.

U 25m disciplín to (snad s výjimkou „mířené“ v SP) ani jinak nejde, než zapisovat až po položce. Ale zapisují i ti hodně dobří. Například čínská reprezentantka Chen Ying (vítězka disciplíny Sportovní pistole 30+30 na OH 2008) si ve finále po každé položce zapisovala (a vypadalo to, že i zakreslovala) do notýsku jednotlivé zásahy. V televizním přenosu se bohužel nedalo přečíst, jak ten zápis vyhlíží (a že by mě to docela zajímalo), nicméně ho pořizovala vlastnoručně – ač by se asi dala v početném čínském realizačním týmu  najít osoba, která by ten záznam provedla za ni.

Obr.3: Ilustrační foto: Petr Packan

Ale zpátky k zápisu jako takovému:

Také Munkhbayar Dorjsuren (původně mongolská, nyní německá reprezentantka), byla v televizním přenosu z finále SP 30+30 na OH 2008 (kde získala bronzovou medaili) vidět, jak si poctivě zapisuje. Takže to nejspíš není žádná ostuda, vést si záznamy…

Ale zpátky k zápisu jako takovému: Asi se nikdy úplně neshodneme, jak by měl vypadat. Tudíž vám jen mohu nabídnout to, co se osvědčilo mně. Nemám ovšem v úmyslu vnucovat vám své názory. Berte to prosím jen jako určitou inspiraci, až si budete tvořit nějaký vlastní formulář zápisu.

Je už v našich krajích takový zvyk, že každé lejstro má jakési záhlaví. Tak jsem ho napasoval i do zápisu:

Nezatloukám,

že jsem v podstatě „okopčil“ záhlaví z formuláře SVS (představil jsem vám ho před časem). Ale přišlo mi, že jednotlivé „chlívečky“ v něm mají své opodstatnění. Jen jsem doplnil finále, celkové umístění a centrové desítky – zkrátka vymoženosti poslední doby. Možná by neškodilo, kdybych se k jednotlivostem blíže vyjádřil:

disciplína – zapisuji samozřejmě zkratkou (LP, StP). Pokud se   střílí odlišný počet ran, než je běžné, zapíšu např. VzPi 100 (Plzeňský vzduchovkový maratón). Je-li součástí závodu i finále, zapíšu např. LP+F.

soutěž – vypisuji, pokud možno, celý název soutěže. Např. „Memoriál Jiřího Hrnečka“. Myslím, že si to pořadatel, případně kamarád, na něhož oním závodem vzpomínáme, zaslouží. A v kolonce je dost místa na dva řádky textu…

místo – to není taková nadbytečnost, jak by se na první pohled zdálo. Například vzduchovková „Velká cena České Lípy“ se střílí v Děčíně.

Obr.5: Ilustrační foto: Miloš Cvrk

datum - k tomu asi není nic moc co dodat. Pro mne nezbytný údaj…

od – do hod. – z mého pohledu rovněž užitečné sdělení. Jednak mohu z většího počtu závodů statisticky vyhodnotit, zda mi svědčí spíše časný, nebo pozdější start (tedy, pokud si mohu vybírat), anebo co tak mohu očekávat za výsledek, mám-li začátek závodu určen bez možnosti výběru. Většinou se, pravda, střílí od devíti. Ale zvláštností nejsou ani starty od osmi (se vstáváním v pět), některé soutěže Pražského poháru naopak začínají od 17. hod.. Zapsáním času konce závodu si také mohu snadno spočítat, jak dlouho jsem střílel (u disciplín s plynulou výměnou terčů). A pro případ, že by se mi „poondily“ stopky (už jsem to také zažil), alespoň s minutovou přesností vím, v kolik se začalo a kdy tudíž musím skončit. Je mým zlozvykem, že střílím do posledních sekund závodu. Takže si nad tuhle „časovou“ kolonku ještě zapisuji údaj stopek, např.: 1°59´48“, abych tedy měl jó přehled…

č. – tedy nevím jak kdo, ale já si závody čísluji. Souvisí to s psaním evidence do zvláštního sešitu (– možná k tomu časem prozradím více). Ale i pro střelce nezatížené takovým maniakálním archivnictvím snad nebude na škodu, když si budou moci jednak řadit zápisy podle čísel pěkně za sebou, druhak na jedno omrknutíčko vědět, kolikátý že závod to letos už střílí…

/pokračování příště/

Obr.6: Ilustrační foto: Miloš Cvrk