Kůrka Jan

Zajímavosti

1968: OH, Mexiko City (Mexiko), malorážka, 1. místo

"Ruce se mně třásly, nohy se mně třásly, vlastně celé tělo se třáslo. Střílet jsem začal až na třetí zalehnutí. Když jsem zalehl poprvé i podruhé, flinta mně nervozitou v prstech poskakovala, jako bych měl zasáhnout jen šestku. Bylo mně celkem jasné, že když na začátku trefím devítku, můžu se sebrat a odkráčet domů. Desítka ve středu terče je malá, ale pro mě v těch momentech byla mimořádně mrňavá," tvrdí Jan Kůrka o úvodu nezapomenutelného souboje, který se odehrává před pouhými několika desítkami diváků na olympijské střelnici Campo Militar v sobotu 16. října 1968.

V té chvíli by mezi favority soutěže na 60 ran vleže malorážkou určitě nikdo nehledal 25letého a na ježka ostříhaného vojáka z povolání Jana Kůrku z Plzně. Tím spíše, že na olympiádě je vůbec poprvé, z předchozích šampionátů žádnou medaili na svém kontě nemá a jediným mezinárodním úspěchem, kterým na sebe před olympijskými hrami v Mexiku upozornil, je druhé místo na spartakiádě spřátelených armád. První ránu vypálil v třesu, ale přesto z toho byl absolutní centr. Na druhou šel sice o něco odvážněji, skončila líznutou desítkou. Naštěstí.

Kůrka se sice úspěšně pere s vlastní trémou i se světovou konkurencí, ovšem i tak musí překonávat další velká úskalí. „Najednou začalo svítit ostré sluníčko, které mě přímo dřelo do oka. Musel jsem se rozhodnout, jestli si nasadím filtr, a nebo všechno odřu bez něho. Ne, filtr jsem si nevzal a ve svých myšlenkách jsem se držel hodně při zemi," svěřuje se rodák z Vysočiny a pokračuje: „Radši jsem si sám sobě namlouval, že mám více chyb a že počet těch, které jsem už odstřílel, jsem špatně spočítal. A když jsem vypálil poslední ránu, připravil jsem si pro jistotu do hlavně ještě další náboj. Placka bez terče mně však ukázala, že pro mě závod skončil, a byl jsem tak vyčerpán, že jsem na okamžik z ostrých paprsků oslepl. Skutečně, před očima jsem měl střídavě růžovo, červeno, černo..."

Kůrka ze střelnice odchází s dobrým pocitem, že nezklamal, ale z prvenství v rozhovorech před televizními kamerami se už raduje vítěz předchozí olympiády z Tokia Maďar László Hammerl. Terče tehdy obsluhovali kulišíbři. Tak se ve střelecké hantýrce říkalo pomocníkům. Byli to velmi inteligentní vojáci, absolventi důstojnické kadetské školy, kteří perfektně mluvili anglicky i francouzsky. Ovšem ten Kůrkův byl asi z nějaké šetrné rodiny, l když měl dalekohled, každou přerušenou čáru na desítce označoval jako devítku!

Teprve když Jan Kůrka v olympijské vesnici obědvá, přichází za ním trenér Stibořík, plácne ho do zad a říká: „Nemáš 591 bodů, ale 598 a jsi olympijský vítěz!" Vůbec první v historii naší sportovní střelby a na olympiádě, která z hlediska počtu sedmi zlatých medailí je pro nás až dodnes nejúspěšnější. Kůrka, na jehož mexický triumf při dalších olympijských hrách navázali zlatými medailemi Josef Panáček, Miroslav Varga i Petr Hrdlička, pak už sice žádného velkého vítězství nedosáhl, ale zato se v 90. letech jako podplukovník stal velitelem armádního střeleckého stadiónu v Plzni a místopředsedou Českého klubu olympioniků.

Zdroj: Výňatek z knihy: Hvězdy českého sportu - red. upraveno; Ilustrace: Milada Housková