(D) V průběhu 2. světové války se Němci po zkušenostech z východní fronty rozhodli, že v bitvách, kde byl obvyklý boj na krátkou vzdálenost (do 400 metrů), by mohla být daleko účinnější kompaktní puška na méně výkonnou munici, střílející v plně automatickém režimu. Tato puška by měla být používaná jak v útočné úloze s přesnou střelbou na přibližně 300 metrů (za účinný dostřel samopalů), tak v úloze obranné, kdy by se na kratší vzdálenosti využila možnost automatické palby.

A tak se začalo s vývojem nové zbraně. Logickým krokem bylo zmenšení výkonu i rozměrů náboje, což umožnilo konstrukci samočinné pušky s mnohem větší palebnou mohutností, zachování dostatečného účinku na požadovanou vzdálenost. Zmenšil se tak zpětný ráz zbraně a střelec mohl u sebe nést více nábojů. Vznikla tak vlastně nová kategorie pěchotního střeliva: náboj střední balistické výkonnosti, kratší a slabší než běžný puškový, ale mnohem výkonnější než pistolový. Tímto finálním nábojem byl 7.92x33mm Kurz. S vývojem typu této munice šlo ruku v ruce několik prototypů zbraní - karabina MKb - 42 (W), W značí firmu Walther a její konkurent automatická karabina MKb - 42 (H), H značí firmu Haenel, vyvinutá Hugem Schmeisserem.

Padesátka zkušebních karabin MKb-42 (H) obstála v červenci 1942 ve zkouškách konaných zbrojním úřadem. Adolfu Hitlerovi se ale předvedená zbraň nelíbila, a tak nedoporučil její další vývoj. Vojenští výzkumníci však rozpoznali její vývojový potenciál a po drobných úpravách a za zády Vůdce prosadili výrobu karabiny pod krycím označením MP-43A (MaschinenPistole - tj. samopal). Od listopadu 1942 do září 1943 bylo vyrobeno 11 853 kusů, které se převážně dostaly k polním jednotkám, kde se tato zbraň těšila velké oblibě, ačkoliv měla stále drobné problémy, které bylo nutné odstranit. Na základě kladných ohlasů vojáků povolil Adolf Hitler její další vývoj. Byla stažena z výzbroje, poupravena a další rok se začala vyrábět pod označením MP44 (nižší hmotnost než MP 43, povrch šedě parkerizovaný, u MP 43 černěný), které bylo později Hitlerem změněno na Stg 44 (Sturmgewehr – útočná puška). Bylo vyrobeno 425 977 kusů.

Právě název útočná puška se stal pojmenováním pro celou novou kategorii ručních palných zbraní. I když zkratka MP znamená samopal, podobnost byla jen ve vnějším vzhledu. Zbraň obsahovala mechanismus, který byl obdobný jako u německých automatických pušek té doby, nikoli mechanismus samopalu, ale automatickou funkci zbraně zajišťoval mechanismus s odběrem prachových plynů z hlavně působících na píst, který je uložen nad hlavní. Závěr je plně uzamčený vykývnutím závorníku ve vertikální rovině. Spolu s výkonnějším než pistolovým nábojem to znamenalo několikanásobně větší přesnost, průbojnost a dostřel, než měl jakýkoliv tehdejší samopal. Na zbrani je rovněž zajímavá její značná technologičnost - velký počet součástí byl vyráběn lisováním a svařováním, místo do té doby obvyklých třískově obráběných výkovků.

Tato technologie výroby se začala u vojenských zbraní široce používat v 50. a 60. letech, němečtí konstruktéři tedy předběhli svou dobu. Zbraň mohla mít velkokapacitní zásobník (třicet nábojů) a byla schopna střelby dávkou. Nižší výkon náboje umožňoval udržet zbraň ve směru zamíření i při střelbě dlouhými dávkami, což značně zvýšilo možnost zasáhnutí cíle. Dle bojových zkušeností uživatelů byla určitou slabinou této zbraně náchylnost k samozápalům, po dlouhotrvající střelbě dávkou hrozil samozápal náboje v přehřáté nábojové komoře.

Ke konci roku 1944 se experimentovalo i s nástavcem pro střelbu za roh Krummlauf. Tato úprava měla být použita k obraně tanků, ale byla používána i pěchotou v pouličních bojích. Zaměřovalo se pomocí periskopických mířidel daných na pušku. Běžně bylo používáno úhlu 30°, kterému odpovídá Krummlauf J, při větších úhlech dochází k velkému zahřívání nástavce a odpadá střelba dávkou. Zbraň mohla být vybavena i vrhačem puškových granátů Schiessbecher nebo tlumičem plamene hlavně (rozšířeno u výsadkových jednotek). Na zbraň se montovalo několik typů puškových zaměřovačů, ačkoliv pro odstřelovače byla naprosto nevhodná.

Dále se také experimentovalo s úpravou pušky na noční boj s namontovaným infrazaměřovačem ZG 1229 Vampir. S touto úpravou prý byla s úspěchem použita v bitvě v Ardenách, kde byla technologií pro noční vidění vybavena a použita speciální jednotka tanků Panther. Nutno říci, že tímto vybavením se hmotnost zbraně rapidně zvýšila. Po druhé světové válce byla tato zbraň ve výzbroji mnoha armád, včetně naší a stala se i artiklem černého trhu pro země třetího světa.