(D) Pro ty kteří neví o co se jedná - je to malá, samonabíjecí dvoučinná pistole s vnějším kohoutem v ráži .22 LR, téměř ukázka moderních technologií (plast, slitina, plech, přesné lití, lisování a pod.

Walther P22

Rám sestává z plastové rukojeti, do které je zasazen a dvěma příčnými dutými čepy uchycen kontejner z ocelového plechu, ten se skládá ze dvou částí spojených šrouby. V kontejneru je uložen mechanismus zbraně, jsou na něm vodící drážky závěru a rovněž oko (lože) pro hlaveň. Závěr je z legovaného hliníku (v návodu se praví letecký hliník) s vloženým ocelovým závorníkem, úderník je odpružený ocelový pásek. Hlaveň, tenkou ocelovou trubičku s šesti drážkami a poli s klasickým pravostranným stoupáním a hranolem na konci (u komory) lze po vyšroubování matice na ústí a sejmutí pláště vysunout směrem vzad. Zvláštností zbraně je bicí pružina, která není klasicky šroubová nebo listová, ale je stočena resp. uložena kolem čepu v kohoutu, drát má čtvercový průřez. Bicí pružina je poměrně silná, stejně tak i vratná pružina, spletená ze tří drátů. Záchyt zásobníku je v úponě lučíku (jako u pistolí H&K), páka záchytu závěru klasicky na levé straně rámu a vyčuhuje jenom její hmatník. Zbraň má manuální pojistku Walther + zásobníkovou pojistku. Na pravé straně rámu nad spouští je integrovaný zámek, který se ovládá prostřednictvím dvou sešikmených ploch, klíček má odpovídající výřez ve tvaru V a zbraň (se spuštěným kohoutem) se uzamyká jeho otočením o 90 stupňů. Pozornost zasluhuje blokace úderníku která pracuje v opačném režimu než u ostatních zbraní - P22 má pojistku stabilně pod tlakem pružiny, která se při spouštění uvolňuje (nikoliv stlačuje), nezvyšuje se tak odpor spouště. Mířidla jsou plastová, zvýrazněna třemi bílými body, výšková korekce se provádí výměnou mušky a stranová šroubem hledí. V přední části plastového rámu jsou drážky pro příslušenství (kolimátor, baterka...) Ke zbrani se dodávají dva výměnné pryžové hřbety rukojeti různých velikostí, tři mušky a záslepka otvoru mušky (používá se při dlouhé hlavni), klíč matice hlavně, klíček zámku zbraně a pomůcka pro montáž vratné pružiny.

Walther P22

Rozložená zbraň, shora : závěr, hlaveň s pláštěm a maticí, vratná pružina s vodítkem, rám s výměnným hřbetem a zásobník. Pistoli lze pořídit v provedení s hlavní 87 mm nebo s hlavní 127 mm a stabilizátorem, příp. výměnnou sadu. Povrchová úprava je v základu černým eloxováním, závěr může být niklovaný a plastový rám různých barev (černý, zelený, maskovací). Do zbraně existuje několik typů zásobníků.

Walther P22

Různé typy zásobníků, zleva : číslo druhu 265 93 44, následuje 265 93 44-A, 265 93 36-A. Střelba náboji HV není v manuálu zakázána ani doporučena, podle všeho se s ní počítá. Na doplnění uvádím, že závit na ústí hlavně je metrický a k pistoli se mimo jiné vyrábí i tlumič hluku SD22 - v ČR je to však bohužel zakázaný doplněk zbraně a lze jej pořídit pouze na vyjímku. P22 (krátkou) mám zhruba 3 roky. Co se zkušeností týče, je to zbraň spíš na zablbnutí, ale bez příliš velkých nároků se dá použít i na sebeobranu nebo jako záložní zbraň (označení sportovní bych se raději vyhnul, ale v delším provedení snad není vyloučeno ani to). Moc dobře se nosí, bez zásobníku má hmotnost jenom 430 g, prázdný zásobník váží 50 g. Při hlavni 87 mm je celková délka jen 159 mm a výška 114 mm. Přes pojistku je pistole trochu širší, 29 mm (údaje výrobce, měřením jsem zjistil drobné odlišnosti). Mířidla jsou dobře čitelná, mušku jsem musel vyměnit na nižší č. 2. Odpor spouště je poměrně vysoký (zejména v DA), krok celkem dobrý. Zpětný ráz při střelbě je bez ohledu na použité náboje minimální. Pistole se mi dobře drží a ovládá, má dobrý poměr mezi přesností a kompaktností. Používám menší hřbet a zásobníky s tvarovanou prodlouženou botkou (jeden jsem přikoupil). Zámek spouště je podle mého názoru k ničemu a zbytečně komplikuje konstrukci zbraně. Indikátor nábojové komory na horní ploše závěru za hranolem hlavně podle mě není příliš funkční, při pohledu do otvoru spolehlivě nerozliším jestli je náboj v komoře a nebo není. Povrchová úprava eloxováním je kvalitní a odolná. Při plnění zásobníků je dobré dávat pozor a nejlépe pak zásobník sklepnout (o dlaň). Při opakované manipulaci se závěrem a spouštění se zajištěnou zbraní se mi vlevo vysouvá příčný kolík závorníku, při střelbě to problém není, kolík je skryt pod ramenem pojistky. Osobně bych nedoporučoval časté spouštění kohoutu na váleček zajištěné pojistky, může se zlomit (waltherovské pojistky to občas udělají). S často kritizovanou spolehlivostí při střelbě jsem neměl zásadní problémy.

Walther P22

Ze začátku, bezprostředně po koupi zbraně se občas zasekávaly dva nejhornější náboje (devátý a desátý). Vzpomněl jsem si tehdy na pistoli Beretta mod. 87 BB ráže .22 LR, která se také původně dodávala s desetirannými zásobníky a po čase došlo k jejich úpravě a snížení kapacity na osm nábojů. Začal jsem tedy do zásobníků P22 plnit jenom osm nábojů a pro nošení u toho už zůstal. Spolehlivost zbraně byla rázem stoprocentní a nižší počet nábojů samozřejmě také méně unavuje zásobníkovou pružinu. Na střelnici do zásobníků nabíjím většinou 10 nábojů a poslední troje střelby u zbraně nedošlo k zádržce. Na nošení používám silnější náboje Mini Mag (před časem jsem jich pořídil zásobu za výhodnou cenu), na střelnici většinou začínám několika HV a pak pokračuji standardním střelivem. Nepříliš dobrou zkušenost jsem udělal z českými náboji HV Sellier & Bellot a poté co jsem přečetl výsledky jednoho měření, podle kterého byly odchylky v rychlosti střel u těchto nábojů téměř až 100 m/s, přestal jsem je používat (to platí pro pistoli, v pušce jsou dobré). Se Standardy nebo Clubkami S&B jsem problém neměl. Staré Rexy S&B jsem z P22 nikdy nezkoušel, je o nich obecně známo že nejsou moc vhodné pro zbraně s krátkou hlavní.

Walther P22

Pohled na zbraň (pravá strana) s otevřeným závěrem a náhradním zásobníkem. S ohledem na spekulace o spolehlivosti P22, které se občas objevují i v odborném tisku, vykonal jsem dne 2.9.2005 na střelnici AWIW v Brně se svou zbraní drobný testík. P22 jsem vytřel do sucha a použil dva zásobníky typu A. Střílel jsem na 10 metrů, terč EPP (policejní). Rozhodujícím faktorem nebyla přesnost ale spolehlivost zbraně. Střílel jsem obouruč, většinou dva zásobníky rychle po sobě a pak si udělal poznámky. Ze začátku jsem se řídil svou teorií o osmi nábojích v zásobníku, posléze jsem od ní ustoupil, zejména kvůli úspoře času. Pokud jsem střílel v režimu DA tak celý zásobník a po každém výstřelu jsem sklopil kohout na bezpečnostní ozub. Při zkoušce zbraně beze střelby (doma) jsem zjistil, že při nabíjení pravidelně dochází k tomu, že konkrétní vrchní náboj se v zásobníku volně pohybuje. Bylo to způsobeno tím, že okraj náboje pod ním se zachytil o hranu otvoru na boku pláště, které jsou u zásobníků typu A. U obou zásobníků to udělal pokaždé stejný náboj, v jednom tuším šestý a ve druhém sedmý, bez ohledu na smysl postavení nábojů. Nemělo to však vliv na funkci zbraně, problém by snad mohl vzniknout při střelbě se zbraní otočenou o 180 stupňů (v lehu na zádech). Při testu jsem použil: 34 nábojů Mini Mag Solid výrobce CCI. Nábojnice mosazná, střela olověná ogivální poměděná o hmotnosti 40 grs/2,6 g. Výrobce uvádí počáteční rychlost 382 m/s a energii 190 J. Soudobá produkce. 10 nábojů Stinger HP výrobce CCI. Nábojnice mosazná niklovaná, střela olověná poměděná s dutinou. Jedná se o zvláštní, vysoce rychlostní náboj. Nábojnice je zhruba o 2,5 mm delší než u běžného náboje .22 LR, střela je kratší a má menší hmotnost a to 32 grs/2,1 g (dle přehledu 2,08 g). Výrobce uvádí počáteční rychlost 500 m/s a energii 260 J. Soudobá produkce. 50 nábojů Standard výrobce Sellier & Bellot (dále SB). Nábojnice mosazná, střela olověná ogivální s ploškou, o hmotnosti 40 grs/2,6 g (dle přehledu sortimentu 2,56 g). Výrobce uvádí v 5ti metrech rychlost 330 m/s a energii 140 J (z hlavně délky 600 mm). Soudobá produkce. 50 nábojů Club výrobce Sellier & Bellot (dále SB), údaje shodné s předchozím nábojem, rozdíl je v poniklované nábojnici. Náboje byly vyrobeny v roce 1983. Náboje použité v průběhu testu, zleva : Stinger CCI, Mini Mag Solid CCI, Standard S&B, Club S&B. Střílel jsem následovně : 8 ran v režimu DA, náboje Mini Mag. Bez závad. 8 ran v režimu SA, náboje Mini Mag. Bez závad. 8 ran v režimu SA, náboje Mini Mag odmaštěné v benzínu s éterem. Bez závad. 8 ran v režimu SA, náboje Mini Mag odmaštěné v benzínu s éterem. Náboje byly záměrně mírně poškozené, měly zdeformované a osekané střely, poškrábané a zdeformované nábojnice, ocvakané okraje. Bez závad. 8 ran v režimu SA, náboje Stinger. Bez závad. 8 ran směs v režimu SA, vystřeleno v pořadí : Stinger, Mini Mag, Standard SB, Club SB a ještě jednou totéž. Bez závad. 2x8 (16) ran v režimu SA, náboje Standard SB. Bez závad. 2x11 resp. 10+1 (22) ran v režimu SA, náboje Standard SB. Bez závad. 10 ran v režimu DA, náboje Standard SB. Bez závad. 2x8 (16) ran v režimu SA, náboje Club SB. Při střelbě druhého zásobníku se jeden náboj vzpříčil, střela se zasekla o hranol hlavně nad nábojovou komorou. 2x9 (18) ran v režimu SA, náboje Club SB. Bez závad. 10 ran v režimu SA, náboje Club SB. Jeden náboj ze zásobníku nebyl podán do komory. Po posledním výstřelu nezůstal závěr zachycen v zadní poloze. 4 rány v režimu SA, náboje Club SB. Jeden náboj ze zásobníku nebyl podán do komory. V průběhu testu jsem vystřílel celkem 144 nábojů. Vyskytly se čtyři závady, které bylo možno jednoduše odstranit. Jednou se vzpříčil náboj, kdy střela nebyla navedena do komory, ale zasekla se nad ní, snad v důsledku špatného plnění zásobníku. Dvakrát nebyl podán náboj do komory - nábojnice byla vyhozena, kohout natažen, závěr se vrátil do přední polohy, avšak nenabil další náboj. Jednou nebyl zachycen závěr ve střelecké pohotovosti po posledním výstřelu. Závady při střelbě připisuji na vrub nábojům, vyskytly se pouze při použití 22 let starých Club SB. Mazivo na těchto nábojích bylo zaschlé a mělo téměř konzistenci ztuhlého lepidla. Rovněž zpětný ráz jsem u starých clubek subjektivně vnímal jako nejslabší. S problémy u těchto nábojů jsem počítal a vzal si proto s sebou na střelnici plechovou krabičku s hadříkem namočeným v oleji, nakonec nebylo nezbytné ho použít. V průběhu střelby mě dvě nábojnice cvrnkly do nosu, zřejmě byly odraženy od hrazení střeleckého stavu. Při střelbě náboji Stinger a Mini Mag jsem opakovaně pozoroval, že ze zbraně vyletují zažehnutá prachová zrna, náplň nestačila vyhořet v hlavni. Po střelbě jsem zjistil, že pistole zanáší trochu doprava, střední bod zásahu byl posunut cca o 8 cm. Všechny zásahy byly ve figuře, která, vzhledem k počtu nábojů, měla v papíru vystřílený otvor, vypadalo to, jako by figura měla srdce. P22 v mém testu spolehlivosti obstála, snědla vše čím jsem ji nakrmil, i výše popsanou směs. Nemám důvod něco přidávat nebo ubírat a píšu jenom za sebe. Ze svého okolí znám několik vlastníků P22 a jejich názory na tuto zbraň se liší, většinou dost diametrálně. Vlastníkům P22 bych v případě problémů při střelbě nejspíš doporučil: při závadách typu nepodání náboje, nedoběhnutí závěru do přední polohy a pod. mít trpělivost a počkat až se pistole trochu zaběhne, vyzkoušet spolehlivost při různém počtu nábojů v zásobníku, zkusit různé druhy nábojů - samonabíjecí krátké malorážky jsou občas háklivé na střelivo a je rovněž nutno počítat s tím, že změna typu nábojů bude mít za následek změnu bodu zásahu, nepoužívat pouze náboje HV, na nošení (sebeobranu) jsou možná dobré, ale pro běžnou sřelbu standardní postačují, rozdíl je samozřejmě i v ceně, starší nebo suché náboje rozhodně přimazat, většinou postačuje položit rámeček s náboji na látku či papír napuštěný olejem (toaletní, ubrousek, v několika vrstvách), výhodné jsou plastové krabičky které je možno nachystat tímto způsobem doma a olej zůstává na dně, počítat s tím, že o pistoli, zásobníky a střelivo je třeba se starat a pokud dojde k závadě, bude na vině nejspíš náboj, pak zásobník a až naposledy zbraň. Pokud by měl někdo v tomto ohledu problém se kterým jsem se již setkal, rád mu pomohu.Co se týče novinky SIG Mosquito, v ruce jsem ji zatím neměl. Podle fotografií a explozivního nákresu je to svým způsobem obdoba Waltheru P22, i když samozřejmě technické odlišnosti tu jsou (např. uložení hlavně, bicí pružina, záchyt zásobníku, zámek zbraně a další). Řekl bych, že výrobce Mosquita reaguje na úspěch P22. Z praktického hlediska ani hlediska konstrukce nevidím mezi těmito dvěmi pistolemi příliš podstatný rozdíl, u někoho snad může hrát roli značka nebo rozměry (Mosquito je větší a těžší). U Mosquita se mi líbí že ke zbrani jsou dodávány dvě různé vratné pružiny, je to dobrý nápad. Cena je o něco vyšší než P22. Říká se, že po dvaceti letech nošení zbraní se každý dopracuje ke dvaadvacítce. Výkonné zbraně, zejména v rážích jako .357, .44, .45 a pod. mají samozřejmě své kouzlo, ale kdo se s tím má pořád tahat...

Nadpis parametrů