Obr.1: Nože se vyrábějí v nejrůznějších designech, aby si každý našel ten svůj (foto Jiří Švorc)

S noži je to jako s mobilními telefony. Spousta typů, každý má něco do sebe a každému se líbí jiný. Chcete-li pro sebe najít ten pravý, řiďte se hlavně tím, na co ho potřebujete. Chcete-li jen občas přeříznout nějaký ten provázek, stačí méně kvalitní. Spolehlivý partner, ostrý v každé situaci, bude kvalitnější a dražší.

Nejdříve se ale rozhodněte, zda chcete nůž pevný, nebo zavírací. Ke každodennímu nošení po městě se rozhodně víc hodí zavírací.

Můžete ho strčit do kapsy a přichytit za okraj šikovnou klipsnou, takže se vám nebude v kapse nijak obracet ani vás tlačit do slabin.

Pevné nože se naopak nosí v pouzdře u pasu a hodí se pro časté používání. Jsou masivnější, mají delší čepel, která může mít různé speciální úpravy podle účelu použití. Myslivecké nože mají na horním okraji čepele kanálek na otékání krve a také hák, tzv. párák, na rychlé rozpárání kořisti, záchranářské nože jsou zase opatřeny zuby na rychlé přeříznutí bezpečnostních pásů či lan.

Oproti kapesním nožům mají ty pevné navíc ještě záštitu na konci rukojeti, která zabrání dlani, aby sjela na čepel a pořezala se.

Čím kvalitnější čepel, tím dražší nůž!

Nejdůležitější částí nože je čepel. Kvalita materiálu proto určuje i cenu. Cena běžných nožů se pohybuje od stokorun až po desítky tisíc, Luboš Pilar z obchodu trapper.cz však radí: "Aby nůž za něco stál, kupujte od tisícovky výš."

Čepele se nejčastěji vyrábějí z oceli, přičemž tvrdost a další vlastnosti oceli ovlivňují různé příměsi jako uhlík, mangan či molybden. Například uhlíková ocel je houževnatější a nemusí se brousit tak často, praktičtější pro běžné použití je však nerez ocel, s níž je nejméně starostí.

Zavírací nože mohou mít i keramickou čepel, která je velmi tvrdá. "U keramiky i u tvrdé oceli hrozí, že se nůž při pádu třeba na dlaždičky zlomí," varuje ale Pilar.

Délku čepele si vybírejte podle toho, co s nožem zamýšlíte krájet a řezat. S krátkým nožíkem neuříznete rovný krajíc, zase ho ale můžete mít vždycky u sebe.

Zkuste si, jak se nůž otevírá!

Rozhodnete-li se pro zavírací nůž, vyzkoušejte, zda se otevírá pohodlně. Nejčastěji se setkáte se dvěma druhy pojistek čepele. Můžete si vybrat pojistku hřbetní, fexír, nebo liner lock neboli boční pružnou pojistku. Se hřbetní pojistkou otevíráte nůž obouruč, na liner lock stačí jedna ruka. Chcete-li tedy sáhnout do kapsy a jednou rukou nůž vytáhnout i otevřít, vyberte si nůž s boční pojistkou. Na čepeli má většinou speciální kolíček nebo dírku, kde zachytíte palcem a plynulým pohybem čepel vytáhnete z rukojeti.

Oba typy pojistek mají svá pro a proti, je jen na vás, která vám bude vyhovovat víc. Ujistěte se hlavně, že se čepel "nevrklá".

Zvláštní pozor si při vybírání nožů s boční pojistkou musí dát leváci. Klipsna na uchycení nože v kapse se sice dá přehodit, ale odjišťování pojistky zůstává stále pohodlnější pro praváka. Levákovi tedy nezbude, než se naučit o trochu složitější pohyb, nebo sehnat speciální nůž pro leváky.

Obr.2: Pevný lovecký nůž (Buck) Pevný nůž s dlouhou čepelí z tvrdé oceli, s masivní rukojetí a se záštitou.
Obr.3: Zavírací nůž Obsahuje navíc pilku a hák pro rychlé přeříznutí provazů či párání .

Rukojeť vám musí sednout!

Rukojeti existují kovové, pokryté gumou, dřevěné, z parohu nebo jen omotané šňůrou. Tady se řiďte především vkusem a tím, jak vám rukojeť sedne do ruky.

Praktičtější než dřevo, které se může zlomit a které musíte ošetřovat, je určitě kov. Nevýhodu lehké hliníkové rukojeti však pocítíte v zimě doslova na vlastní kůži. Při nižších teplotách vás bude studit v ruce i v kapse. Vybírejte proto raději rukojeť pokrytou gumou či jiným izolantem.

Jak se vám nůž drží, ovlivňuje i jeho váha. Někdo preferuje těžší kousek, jiný lehčí. Nezapomeňte ale ani na to, že pokud budete nůž nosit pořád u sebe, může být větší váha brzy na obtíž.

Péče o nůž!

Ať už si nakonec vyberete jakýkoli nůž, musíte se o něj dobře starat. Měli byste ho otřít a nechat oschnout, i když jen rozkrojíte jablko. Mechaniku je třeba pravidelně ošetřovat minerálním olejem, který seženete v obchodě s noži. 

"Stejně dobře poslouží i olej do šicích strojů," upozorňuje na levnější variantu Pilar. Pozor však na olej na zbraně, ten ničí ocel.

Broušení nože můžete nechat buď na profesionálech, nebo si můžete koupit sadu na broušení, s níž dokáže nůž nabrousit pod správným úhlem i laik. S broušením byste ale neměli čekat až do úplného ztupení nože. Dá to pak více práce a ubude i více materiálu než při včasnějším přebroušení.

A pozor, nožem byste rozhodně neměli nic páčit, házet ho do země či ho mýt myčce!

Zdroj: Xman.cz (zde po kliknutí můžete vidět více fotek a video)